Hned v úvodu článku se musím omluvit za fotky, které jsou v něm použity, protože shodou různých okolností nemohl v den koncertu Ulfa Wakeniuse a jeho tria žádný z našich fotografů jít tento koncert fotit, a tak jsem se toho musel ujmout sám. Bohužel jakožto naprostý fotografický amatér nemám na takovéto prostředí ani dostatečné vybavení, ani zkušenosti, prosím tedy, abyste mi za kvalitu fotek nespílali.

Musím se přiznat, že když jsem dorazil k Lucerna Music Baru, trošku jsem se zděsil. Jindy zavalený vchod byl prázdný a skoro to vypadalo, že je zavřeno. Hlavou mi proběhly černé myšlenky, že jsem si spletl čas či dokonce den, ovšem strohá cedulka na dveřích mi potvrdila, že jsem na místě včas a správně. Snad ještě větší překvapení bylo, když jsem vešel do sálu, kde u stolků před pódiem sedělo pár lidí a nebyl problém si sednout přímo ke scéně. Diváky jsem sice nepočítal, ale odhadem jich tam víc jak šedesát nebylo. Navíc u pokladny bylo více slyšet angličtinu než češtinu, což je jen potvrzením toho, že u nás tenhle Švéd zatím nemá jméno.

I když je Ulf Wakenius zvyklý hrát s těmi největšími hvězdami, jako například s Patem Methenym, svoje kytary si na pódium přinesl sám a sám také začal. Pozdravil se krátce s diváky, vzal si akustickou kytaru, usedl na židli a spustil první skladbu z desky "Notes From The Heart", tedy skladbu Keitha Jarretta, kterému složil na téhle desce jakousi poctu, když ji poskládal jen z jeho melodií. Musím se přiznat, že právě na živou "Notes From The Heart" jsem se velice těšil, a proto jsem byl zklamaný, když mezi tyto melodie zařadil Wakenius ještě další věci. Zazněly například kousky z úplných začátků nebo další převzaté melodie a je velká škoda, že Wakenius nezůstal pouze u toho Jarretta, protože tak koncert hodně ztratil na kompaktnosti.

A nejen na kompaktnosti. Kdo slyšel desku "Notes From The Heart", musí ocenit její atmosféru (i když samozřejmě atmosféře "The Köln Concert" Keitha Jarretta se jen stěží mohl přiblížit), ale ani ta v Lucerna Music Baru cítit nebyla v takové míře jako na desce. Od druhé skladby už vzal do ruky elektrickou kytaru a přizval si k sobě svoje relativně mladé muzikanty - klavíristu Henrika Gundeho, trošku netradičně posazeného zády k publiku, basáka Jespera Bodilsena a bubeníka Mortena Lunda. Bylo zajímavé sledovat, jak se Jarrettovy melodie v kytarovém podání mění. I když asi nikdy nepřestanu obdivovat originál, musím uznat, že i nedělní verze měly něco do sebe. Byl to takový jiný pohled na dnes již legendární skladby, které jsou geniálně zkomponované, a je úplně jedno, jakým nástroje jsou hrány. Co mě ovšem překvapilo, že jak na elektrickou, tak i na akustickou kytaru hrál Ulf Wakenius trsátkem.

I přes nízkou návštěvu na muzikantech včetně Ulfa nebylo vidět nějaké výrazné zklamání, naopak si díky takřka rodinné a velice uvolněné atmosféře koncert náležitě užívali. Jednu ze skladeb dokončil Ulf společně s basákem pouze ťukáním na hrnek plný kávy. Klavíristovi naopak nějaký čas vůbec nevadilo, že se mu do strun dostal notový materiál a chvíli z jeho klavíru vycházely dosti podivné zvuky, asi jako když šoupete pingpongový míček po podlaze. Až asi za pár minut klavír vyčistil a dál pokračoval v sólu. Po hodině a půl jazzového rozjímání se muzikanti uklidili do zákulisí, ale vzhledem k počtu fanoušků tentokrát netrval ani moc dlouho jejich návrat zpět. Odehráli ještě jednu skladbu a pak definitivně zmizeli v šatnách.

Možná se z předchozích řádků může zdát, že to nebyl nijak povedený koncert, ale to bych velice nerad. Pořád to byl na české poměry výborný koncert, nicméně v rámci Agharta Prague Jazz Festivalu to byl koncert spíše průměrný. A jistě za to nemůže pouze slabá návštěva, i když mě trošku překvapilo, že více diváků nepřitáhl fakt, že bude hrát písničky Keitha Jarretta. Může za to jistá rozpolcenost, které bylo možné předejít rozdělením na dva bloky - Jarrettovský a Wakeniusův. Tedy něco podobného, co udělal Pat Metheny při své loňské návštěvě Prahy. Závěrem bych dodal, že bych se rád dočkal Keitha Jarretta osobně a troufám si tvrdit, že jemu by byl vyhovoval malý i velký sál Lucerny.

Ulf Wakenius, Lucerna Music Bar, Praha, 12.11.2006

Fotogalerie: