Rod Stewart konečně uznal, že dělat předělávky swingových standardů by neměl dělat až do smrti. Ale stejně po čtyřech nadmíru úspěšných dílech swingového "Amerického zpěvníku" opět nazpíval album coververzí, tentokrát je ovšem tematickým okruhem "rocková klasika". Deska "Still The Same: Great Rock Classics Of Our Time" obsahuje třináct skladeb, více, či méně známých. Rod je nazpíval sice hezky a vkusně, ovšem žádný z originálů nepřekonal způsobem, který by dal na původní nahrávku zapomenout. Tentokrát totiž Stewart vsadil na měkký zvuk, na němž jde hned poznat, jak je přesně vyvážený pro cílovou skupinu střední věk a výše. Mimochodem, vyšlo mu to náramně, je z toho další albové číslo 1 v "Billboard Top 200".

Stewart byl vždy přeborníkem na předělávky. Podobně jako třeba Joe Cocker má (měl?) výborný čich na výběr skladeb a pak jim díky svému osobitému hlasu a projevu dokázal dát mnoho nového navíc, stačí jmenovat "Ruby Tuesday" nebo "Have I Told You Lately". Před osmi lety dokonce na albu "When We Were The New Boys" sáhl po písních o generaci až dvě mladších muzikantů, ale na "Still The Same: Great Rock Classics Of Our Time" žádnou rošťáckou "Cigarettes And Alcohol" nečekejte! Tady je vše opatrně uhlazené a neprovokující, hlavním heslem je softrock.

Významnou postavou alba je producent John Shanks (pozor, žádné ořezávátko, více zde), který přesně splnil objednávku a postaral se o zmíněný měkký zvuk bez experimentů. Vše je perfektně hladké, nic netrčí. Vybrány jsou písně středních a pomalých temp: velmi se povedl úvodní singl "Have You Ever Seen The Rain" (Creedance Clearwater Revival) a kupodivu i milé country "The Best Of My Love", původně od Eagles. Nejlépe fungují spíše méně známé věci a paradoxně za nejhorší na albu považuji dvě nejprovařenější pecky "Love Hurts" a "It's A Heartache".

Aby nedošlo k mýlce: "Still The Same" se moc hezky poslouchá, dokonce jsem se přistihl, že se k téhle desce rád vracím, hlavně v autě. Je to profi práce. Ale je to také nesmírně opatrná, předvídatelná a vypočítavá deska, hlavně posluchače - pamětníky nevyděsit. Než na oslavě strýčkových padesátin číšník donese první chod oběda, pusťte jen tak na pozadí tohle album. Nikdo se nebude šklebit a nikomu to nebude vadit.