Obec Stádlec leží u řeky Lužnice, asi 20 kilometrů od Tábora. Tým nadšenců, v čele s Františkem Švadlenou, tady před pár lety založil tradici letních rockových festivalů. Možná si kdysi mnozí klepali na čelo, ale letošní čtvrtý ročník potvrdil, že podobná akce má (při kvalitní organizace) své místo i v obci s osmi stovkami obyvatel.

Největším tahákem festivalu, který se odehrával na fotbalovém hřišti zdejší Tělovýchovné jednoty, byla skupina Mňága a Žďorp. Hned za ní pak Divokej Bill, který zde vystupoval již loni. Tehdy ovšem ještě nikdo netušil, že této skupině vyjde za rok debutové album.

Celý program byl zahájen v sobotu krátce po čtvrté hodině odpolední a po úvodním ladění se jako první představila čtyřčlenná skupina Liquére! Kluci byli v naprosté pohodě a tak předvedli poměrně zajímavý hudební program. Přestože je střízlivé publikum neodměnilo takovými ovacemi jako o pár hodin později některé mnohem slabší účastníky sobotního odpoledne, udělali na mne velmi dobrý dojem. Už úvodní písnička "Poletíme" přinesla značné oživení. Dynamický lidový rock s houslovým doprovodem. Za pár let je možná uvidíme i na větších akcích, ovšem pokud budou mít štěstí. Doporučil bych lehce zapracovat na aranžmá, zatím totiž trochu připomínají mediální začátky skupiny Tři sestry.

Krátce po sedmnácté hodině se objevila skupina Volant z Pardubic. Obdobná partička, která však přidala trochu více na melodičnosti. Zpěvák nastoupil v policejní košili a svým pohybem po pódiu dal nepřímo najevo, že se kdysi zhlédl ve skupině AC/DC. Názvy písní byly velmi zajímavé. Tak například "Lysá nad Labem" nebo "Pardubice Louny-město pro blbouny".

Stejně pozoruhodná byla i další formace. Jmenuje se In Public Ill a pochází ze Strašic. Nejvýraznější částí jejího vystoupení však byly jen humorné vložky zpěváka, který každou novou skladbu uváděl jako "totální sračku" (dámy prominou) a na konci vystoupení předvedl částečný striptýz. Zaujaly písničky "Noční město" a "Je ti do breku".

V devatenáct hodin se objevila skupina Nahoru po schodišti dolů band, která podle mne předvedla nejslabší výkon ze všech zúčastněných. Světlou stránkou jejich vystoupení byla jen písnička "Disko", jinak jsem měl pocit, že by se její členové lépe cítili v osmdesátých letech. Alkoholem posilněnému publiku to však nevadilo a tak se formace, stejně jako její předchůdce, musela na pódium vrátit s přídavkem.

V té době se na travnaté ploše fotbalového stadiónu TJ Sokol Stádlec objevil automobil členů skupiny Divokej Bill a řada fanoušků kolem něj okamžitě vytvořila nepropustnou hráz. Tím se posunul i náš domluvený rozhovor.

Zato mi však hlavní pořadatel, František Švadlena, sdělil, že očekává účast šesti stovek lidí. "Měli jsme problémy s jednou autobusovou linkou. Na plakátech jsme zveřejnili termín jejího odjezdu z Tábora, ale autobus nakonec nejel", zmínil se o nejpalčivějším problému. Nutno však dodat, že návštěvnost festivalu nakonec překročila očekávání a před půlnocí bylo prodáno přes 700 vstupenek.

Divokej Bill rozpoutal svoji show po dvacát0 hodině a ačkoliv je ten večer čekalo ještě jedno vystoupení v dalekých Poděbradech, předvedli, alespoň do té chvíle, jednoznačně nejlepší a nejdynamičtější vystoupení. Všechny písničky známé z jejich desky "Propustka do pekel" a důkaz, že kluci jsou opravdu v pohodě. Pohybem po pódiu, sebevědomým projevem a totální hudební přímočarostí dokázali, že jsou mistry živých vystoupení.

Těžkou pozici měla skupina Peshata, která nastoupila okolo půl desáté a měla rozjetému publiku, jež mezitím zaplnilo taneční parket, prodloužit extatické stavy způsobené vystoupením Divokého Billa a zároveň připravit půdu pro Mňágu a Žďorp. Pravou festivalovou atmosféru však kluci udrželi. V porovnání s ostatními předvedli kvalitní show a zároveň se hudebním stylem trochu odlišili od ostatních. Velmi kvalitní rocková muzika.

Obecenstvo vydrželo tančit až do konce jejich vystoupení. Čtyřicet pět minut pak trvalo, než se tím správným způsobem připravilo vystoupení největší hvězdy večera. Dlouho vyvolávaná Mńága přilákala množství posluchačů, kteří produkci ostatních v klidu oželeli a objevili se až před avizovaným vystoupením kluků z Valmezu.

Petr Fiala a jeho kamarádi sice nepředvedli tak dravý výstup jako Divokej Bill (to se od nich ani nedá čekat), ale díky jejich hudbě, která láká celé generace, zanechali nezapomenutelný dojem. Své osmdesátiminutové vystoupení otevřeli písničkou "Chceš mě? Chci tě!". Pak už následovala várka největších hitů. Od samého začátku si však publikum přálo slyšet jedinou písničku: "Hodinový hotel". Dočkali se až v přídavku. V jednu hodinu třicet minut po půlnoci koncertní vystoupení Mńágy a Žďorp skončilo.

Namísto důstojného čekání se obecenstvo z valné části rozprchlo. "Hvězda večera je pryč, jdeme domů", řekla si většina. Pardubická Vypsaná fixa tak měla poněkud těžší pozici, protože ani zbytek davu se už nehodlal oddávat požitkům hudebního rázu. Kluci přesto předvedli kvalitní výstup a některé ze skladeb by, i přes stylovou odlišnost, mohly konkurovat největší hvězdě večera.

To nejlepší bylo pryč a tak na posledního účinkujícího, skupinu Pesticide, obecenstvo nezbylo. Přišlo ale o mnoho, protože tahle parta byla velmi dobrá. Odvedla kvalitní výkon a o pár hodin dříve by se dočkala mnohem výraznějšího aplausu.

Ačkoliv zbylo na konci programu na trávníku fotbalového stadionu ve Stádlci jen několik stanů s festivalovými nocležníky, bude ojedinělá akce hodnocena převážně pozitivně. Množství kvalitních interpretů, slušná návštěva, převážně nekonfliktní chování "ostrých rockerů" a velmi dobře zajištěná organizace. Tohle všechno jsou klady, které menší problémy s občerstvením nikdy nemohou přebít.

Všem, kteří se na zajištění akce podíleli patří veliký dík. V tomto kraji se podobných událostí nekoná mnoho. O to více se budu těšit na další ročník. A myslím, že nebudu sám.