Největší kontrast na novém albu Gipsy Kings "Pasajero" jsou dvě fotky v bookletu. Na titulní stránce obalu sedí u stolu a ležérně přehrávají nové songy, kterých tu je rovných čtrnáct. (Ale nenechte se zmást, tři z nich - "Canastero", "Guaranga" a "Recuerdos a Zucarados" - jsou vkusné instumentálky, které napsal Tonino Baliardo.) Na druhém snímku sourozence Reyesovy a Baliardovy naleznete vedle naleštěných bouráků, u kterých pózují těsně před odjezdem na koncert. V jednom obraze tedy ukazují svou uvolněnou tvář, kdesi z okraje své domovské vísky poblíž železničního přejezdu, a v druhém případě se honosí bohatstvím, které si za svou kariéru vydobyli. Samotné "Pasajero" však nikterak nepřekvapí, zarytým fandům udělá radost, nic víc, nic míň.

Jak je již skoro nepsaným zvykem, Gipsy Kings si vše ohlídali, natočili a napsali sami. Pozvali jen několik málo hudebníků do jednoho z pařížských studií a producentsky jim vypomohl Philippe Eidel. Ten se i autorsky podepsal v písničce "Mira la chica", asi největšího hitu na této placce. Posaďte se na svou zahrádku a zaposlouchejte se do vysílání veřejného rozhlasu ve vaší vesničce, právě začíná "Si tu me quieres".

Gipsy Kings posílají do světa jeden hudební pozdrav za druhým, je to klídek a pijánko. Sil mají na svůj věk dostatek, "Pasajero" však není žádná bujará oslava jejich životní cesty. Spíše zpomalili a vychutnávají si každý tón. Ze židle vás zvedne leda "Amor", ta nechá naplno vyplavat na povrch vzpomínky na jejich největší hitové záseky let minulých. Místy kopírují již zavedený formát své vlastní značky, ale komu by to po tolika nahrávkách vadilo? Je zdvořilé tyto momenty s přivřením levého oka prominout a nechat je plynout bez sebemenších poruch vašeho přijímače.

Gipsy Kings si drží svůj standard, i když už je lehce ohraný. Vsázejí na svou spontaneitu, tu zcela rozvíjejí na koncertních pódiích, kde všechny písně mají mnohem více života. "Pasajero" skomírá kvůli existenci nudných míst, hybných chvil je poskromnu. Pokud je ale máte rádi, určitě vás opět nezklamou.