Jen ti, kteří slaví svá výročí a dokážou se ohlédnout, si uvědomují historii. Ne že by snad ti, kteří mají za sebou dlouhá léta fungování, byli nutně lepší nebo významnější než ti, kteří jen zazáří a zhasnou, ale přesto ony rekapitulace mají svůj smysl. A to nejen pro pamětníky. Jsou kouskem historie. A jen hlupák nad ní ohrnuje nos. Navíc tenhle dvoudisk dává i nemálo naděje těm mladším. Ukazuje, že cesta je otevřená, není důvod fňukat a pokud víte, co chcete, vše záleží jen a jen na vás. Patetické? Jistě, ale tohle DVD je svou výpovědní hodnotou v tomto směru lepším důkazem než kdejaký antiperspirant.

Význam Už jsme doma pro alternativní rock už dávno přesáhl hranice České republiky. Srovnatelná jména u nás jen stěží najdete, titulky prvního disku mluví za vše. Všechny výroční koncerty stály za to - kdo viděl ten tisící nebo ten k patnácti letům, ví, o čem je řeč - a tak není divu, že i na tomhle si pánové dali záležet. Úvodní část večera obsahuje medley z dvaceti skladeb a hostuje tu celá řada bývalých členů - včetně toho nejvýznamnějšího, dlouhá léta jediného pozůstalého ze zakládající sestavy, saxofonisty Jindry Dolanského. Atmosféru, která i z disku vyzařuje, zažijete tak na jednom koncertě z dvaceti, dvanáctsethlavý dav publika v beznadějně vyprodaném divadle Archa, skvěle postavená dramaturgie a řada vtipných kostýmů dělají z první třetiny koncertu bez přehánění událost desetiletí. Další část koncertu s patnácti skladbami v současné sestavě, obohacená o hostující pěvecký sbor Mikrochor už zdaleka tak silná není, přesto minimálně dokumentární hodnotu bezpochyby má. I když některé starší skladby v aktuálním provedení znějí jako vyčichlý odvar, a to nikoliv - jak by se mohlo zdát - kvůli absenci saxofonu. Na hostující Mikrochor se pak místy lépe dívá, než že by jeho účast byla skladbám nějakým extra přínosem.

Druhý disk obsahuje hodinový film "Puding". Odbydu ho zkrátka: ukažte mi podle vás libovolný lepší dokument o libovolném hudebním seskupení a můžeme se začít hádat. Filmařsky dotažená záležitost se spoustou raritních materiálů (která jiná kapela třeba má k dispozici svůj rozhovor pro CNN?), úryvky z filmů, výpověďmi exčlenů, publicistů i muzikantských kolegů. Vydařená výtvarná podoba nebo komentář čtený s láskou i zaujetím hercem Jiřím Lábusem jsou jen jedněmi z výrazných kamínků v mozaice. Geniální a nejen pro příznivce kapely doporučeníhodné.

Jen obsah samotný pak ovšem může vyvážit vcelku chudou část bonusovou. Zvuk 5.1 je dnes již téměř běžným standardem, vzhledem k výše vyřčenému nepřekvapí titulky i v angličtině. Titulky pro neslyšící už nejspíš ano. Nicméně skutečnost, že rekapitulačně zaměřené DVD neobsahuje například klipy nebo vedle stručných titulků už žádné další informace o historii skupiny, se mi jeví jako vyloženě promarněná šance. Proč sem nedat třeba poměrně komplikovanou a četnými verzemi nepřehlednou kompletní diskografii skupiny (jen poslední řadové album vyšlo u nás, v USA, v Japonsku a Polsku)? Proč by tu nemohla být již připravená, na koncertě promítaná fotogalerie všech členů se jmény a lety, kdy ve skupině působili? Určitě by to bylo záživnější než jen suchý výčet jmen v titulcích (kontrolní otázka: na jakého baskytaristu se v nich zapomnělo?). Škoda, celkové dobré vyznění disku to trochu sráží.

Přesto kladné dojmy jednoznačně převažují. Z obou částí je cítit zájem tvůrců a chuť něco předat, nikoliv jen častá konzerva či snaha o zisk. Vedle cenného materiálu pro příznivce skupiny se tu mnoho mohou dozvědět i ti, pro které Už jsme doma nejsou srdeční záležitostí, a to navíc zdaleka nejen o skupině samotné. Připočtěte tradičně vydařený obal Martina Velíška a drobné vtípky v podobě například anglických překladů názvů... a jste doma.