The Nihilists - Člověk musí shazovat hlavně svoje idoly

31.10.2006 05:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Moimir Papalescu & The Nihilists mají venku desku "Lewis Neptune", chystají koncerty a hromadu dalších libůstek. My jsme je vyzpovídali nejen na téma, co všechno se odehrálo za poslední rok a půl. Mluvili s námi všichni tři, jejich odhalení jsou místy hodně překvapivá. Ale posuďte sami.
Moimir Papalescu & The Nihilists (1)
© nihilists.cz
Moimir Papalescu & The Nihilists se však odvážně pustili do boje a obhajují své poměrně nedávno nabyté pozice. Vydali blyštivou placku "Lewis Neptune", která si stihla získat jak zaryté příznivce, tak neméně zanícené odpůrce, navíc z kraje září skupina podnikla výlet do rumunské Bukurešti. Na pódiích ale Nihilisti ve většině případů sbírají jen plusové body, nejinak tomu bylo na křtu Ludvíka v pražském Paláci Akropolis, kde bylo 27. září narváno až po střechu. Pro ty, kteří to nestihli, ale rádi by Moimira a spol. viděli živě, by mohlo být užitečné navštívit nihilistí myspace, kde je k nalezení rozpis aktuálního tour a navíc také ukázky z "Lewis Neptune". A jelikož od našeho posledního rozhovoru utekl víc jak rok a půl, během něhož se stalo mnoho podstatných událostí, které důkladně provětraly život Nihilistů a jejich blízkého okolí, popovídali jsme si znovu.

Začátkem září jste hráli v Rumunsku. Dovezli jste si odtamtud nějaký speciální zážitek, nebo snad suvenýr z cest?

Hank: Koncert se konal na střeše asi dvanáctipatrového divadla a nikde nefungovaly výtahy. Hrůza. Jinak to byl úžasný zážitek.
Moimir: Přivezl jsem z cest portrét Vlada Tepeše - hraběte Drákuly. Dále spoustu užitečných kontaktů a také příslib promotérů na další koncerty během příštího roku. Příjemné bylo také zjištění, že nás místní DJ's a rádia v Bukurešti hrají, a vůbec mi nevadil fakt, že po Rumunsku kolují tisíce kopií našeho prvního alba.

Moimir Papalescu & The Nihilists (4)
© nihilists.cz
Když jste se vrátili, na dveře klepalo vydání "Lewis Neptune". Jak vlastně probíhalo natáčení, případně jak moc se lišil jeho vznik oproti "Analogue Voodoo"?

Sonja: Každý z nás prošel určitou krizí a jako kapela jsme chvílemi neměli daleko k rozpadu. Ale překonali jsme to. Teď, myslím, zvládneme ještě několik dalších alb. Vlastně teprve nabíráme sílu.
Moimir: O dramatické momenty nebyla nouze. Při natáčení jsme užili daleko více okamžiků, kdy jsme si šli pěkně po krku, ale naštěstí i daleko více humorných situací. Celkově byly emoce daleko více vypjaté. Naše ega o sebe narážela, ale našli jsme nakonec vždy společnou řeč. "Lewis Neptune" je zkrátka album, které upevnilo naše přátelství, jakkoliv paradoxně to může znít.

V našem minulém rozhovoru jste na sebe prozradili, že v minulé desce jste našli ono voodoo. Ptám se tedy, jak moc se ve finále uplatnilo a vámi samotnými zamávalo?

Moimir: Bylo to prostě dobré kouzlo. Pomohlo nám proto natočit další dobré album. (smích)

Na loňském Semtexu v Brně, jste říkali, že Lewis bude více o rokenrolu. Jak ses, Hanku, chopil Moimirem možná i nadhozené rukavice?

Hank: O žádnou hozenou rukavici nešlo, prostě jsme se ze začátku domluvili, že to takhle uděláme. A především, všechno je o rock'n'rollu, ne!?

Zaujal mě námět na obalu - má ta disco koule hlubší význam? Podobný námět má na novince Justin Timberlake, jen je drobet drsnější.

Hank: Když jsem viděl jeho obal, mimochodem už po vydání "Lewis Neptune", upřímně jsem se zděsil. Vůbec toho člověka neznám. Jestli by měla mít naše disco koule s někým nějakou spojitost, tak možná s deskami BoneyM. (smích)

"Summer Wine" je cover, který v originále natočil Lee Hazlewood a zpívali to s ním Suzi Jane Hokom a dcera slavného mafiána Nancy Sinatra. Co se vám na té písní tolik líbí, že jste si vybrali zrovna ji?

Hank: Lee Hazlewooda považuju za jednoho z největších skladatelů a interpretů. Miluji jeho temný kýčovitý pop. A udělat zrovna tuhle coververzi se samo nabízelo. I když on má tolik úžasných skladeb, že by to vydalo na celou desku coverů.
Moimir: Byl to nápad Hanka. On přinesl tuhle písničku, když jsme si říkali, že bychom po "The Model" od Kraftwerk měli dát další cover. Hrozně se mi navíc líbilo, jak si se Sonjou oproti originálu prohodili party. Skladba tak dostala další, netušený rozměr.

Moimir Papalescu & The Nihilists (2)
© nihilists.cz
V jiném tracku, v "Eighties Bar", je zmíněno jméno Steve Strange, legendární postavička, a to nejenom díky designu osmdesátých let, ale i díky svému působení ve skupině Visage. Je tenhle song možno brát jako oslavu těch skoro dávných dob?

Hank: Je to oslava i parodie zároveň. Taky se tam objevuje jméno Simon Le Bon. Samozřejmě, že mám rád tvorbu skupin, jako jsou Visage nebo Duran Duran. Na druhou stranu je to trochu výsměch veškeré té adoraci osmdesátých let. Říkám tomu takové requiem za elektroclashovou scénu, která tuhle dobu tak opěvuje. Na druhou stranu parodovat a shazovat by měl člověk právě své idoly a vlivy. Nicméně v osmdesátých letech bylo mnoho jiné, mnohdy inspirativnější hudby.

Jako největší úlet na Lewisovi lze chápat "Devil In My Go-Go Room", kde se na něj vzal celkový nápad?

Hank: Nikde. Šlo o to udělat humoristickou píseň. Ostatní přišlo samo.
Moimir: Ano, díky Hankově odlehčenému textu jsme nakonec skladbu dotáhli do patřičné podoby i v závěrečné části. Při opakovaném poslechu bezprostředně po nahrání jsem myslel, že umřu smíchy.

K "Analogue Voodoo" vznikly dva klipy a vyšel vinyl s remixy na "Summer Deviation". Chystáte opět něco podobného?

Hank: Připravujeme klip k písni "Baby" a pak bude následovat klip k "Honey It's Country". Dál uvidíme.
Moimir: Rád bych, aby nějaké remixy vznikly. Našlo se již pár zájemců. Zrovna dnes se mi ozval Neutrino, máme i pár nabídek ze zahraničí. Je tu ale otázka, jaké zvolit médium.

Moimir Papalescu & The Nihilists (3)
© nihilists.cz
O křtu v Akropoli jsme na musicserveru psali, jak jste si ho ale užili vy sami?

Hank: Mnohem víc si užívám menší akce bez toho tlaku kolem a bez všech těch fanoušků, kteří mi tak trochu berou energii, protože stále něco očekávají. Rád poznávám nová místa a lidi. Nejraději předávám naši hudbu tomu, kdo ji ještě nikdy neslyšel, nebo minimálně neviděl naše koncerty. Je to pro mne mnohem víc vzrušující a smysluplné.
Sonja: Nový repertoár si musí sednout, a proto si my sami užíváme daleko víc koncerty až teď.
Moimir: Akropolis byla první akce, kde jsme hráli skladby z nového alba, a proto jsme byli v první části ještě příliš soustředění na to neudělat chybu. Nakonec to z nás spadlo a vše dopadlo skvěle. Já osobně jsem měl z reakcí publika, které chvílemi zpívalo s námi velkou radost.

Jako předkapelu jste pozvali Mash Gordon, kde jste na tyto srandisty narazili?

Hank: V Drážďanech nám dělali předkapelu. Okamžitě jsme si je zamilovali. Jsou to taková prasátka.

Jaké jsou vaše nejbližší plány na vánočně-povánoční dobu?

Hank: Udělat klip a koncertovat. Nic zvláštního se dít nebude. Mimo The Nihilists chci pak dotáhnout do koncertní podoby svůj nový projekt Nasty Dandies a posléze s ním připravit materiál na desku.
Moimir: Připravuju hudební materiál pro monotematické cédéčko, které vyjde v časopisu Živel. Spolupracuji na něm s členy Magnetik, ale například i s hercem Radovanem Lukavským nebo Borisem K. z kNot Photogenic.

Magnetik teď budou pauzírovat nebo je něco v procesu?

Moimir: Máme už hotové nějaké základy pro druhé album, které vyjde pod názvem "Primitive". Proběhla již také fotosession, snímky má na svědomí Radeq Brousil (mimo jiné člen The Models - pozn.aut.), který to stihl ještě před svým odjezdem do Kanady. Byl bych rád, kdyby album vyšlo v květnu 2007. Prozrazovat více by bylo předčasné.

Nechal jsem se odchytnout na last.fm, když jsem si pustil cédéčko, kde jsem měl coby autora vyplněno Moimir Papalescu & The Nihilists, a v popisce similar to mě totálně odvařila následující sešlost: Holki, Sherlock Holmes (německá kapela), On Air, Issac Assimov a Lety Mimo. Jak se cítíte v této společnosti?

Hank: Neodvažuji se ani pomyslet, jak bych se mohl v takové společnosti cítit. Tedy kdybychom tam skutečně byli.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY