Do hudebního businessu vpadla další tvář s razítkem Made in Germany na zadní části bookletu. Není to tam, nehledejte. Je jí patnáct let, slyší na jméno LaFee a je jenom jednou jedinou věcí: přirozenou reakcí na úspěch Tokio Hotel, chlapečků, co pobláznili celý Německo a bejvalej Východní blok. Jednou na ně bude hudební historie vzpomínat jako na The Strokes. Akorát že neodstartovali retro vlnu dobrý hudby, ale zvedli stavidla pro obskurní dětský projekty, z nichž mají největší radost marketingový oddělení vydavatelskejch firem a několik tisícovek dětí. Násobeno x desítkama, kde x je reálné číslo. Možná jsou z toho ještě trochu auf starší pánové ve starejch mercedesech s tmavejma sklama, ale o tom jindy, protože to sem nepatří.

LaFee se rozhodla jít ve stopách Avril Lavigne, kdy za slečnou stojej kluci. To proto, aby ty tvrdý kytary byly co nejvíc uvěřitelný, aby tam byla ta trocha sexuálního napětí, kdy LaFee v "bekstejdži" hraje na saxofón (i bedňákům? Pánům z mercedesů?), znáte to. Kalkul. Je tu ale jedna docela podstatná věc, kterou si v týhle spojitosti jako recenzent nemůžu & nesmím odpustit. Bill od "Tokijáčků" je mnohem hezčí holka než LaFee. Tomu bych tu hru na saxík baštil mnohem víc. Stejně tak kdyby zpíval o něčích kozách, protože přece jenom je to kluk. Sakra, to je ale protimluv ve třech po sobě jdoucích větách. Nevadí. LaFee střídá sexuálně zabarvený motivy s nasraností, smutkem, bezvýchodností. "Skladba 'Virus' vypráví o kamarádce, která ti přebrala kluka. Stalo se ti to někdy?" - "Ne, ale mejm kamarádkám jo. Je to hrozná situace, kdy nevíš, co si počít. Proto jsem o tom chtěla napsat písničku." Ona to holka určitě myslí dobře, v zimě by měla jet svoje první turné, ale to už si nejsem jistej, protože ta rešerše byla fakt v rychlosti. Třeba přijede i do Prahy, na další díl německý dekadentní party.

"LaFee" ani LaFee mě nebaví, přestože bych asi měl bejt částečná cílovka, protože mám penis. Nemůžu říct, že to zní špatně, že by tam někde něco selhávalo hudebně, že by to holka neuzpívala, ale je to prostě prázdná nahrávka. Vypočítavost & snaha vymlátit ze čtenářů obskurních pop plátků další koruny a eura. Tohle už není ani legrace, jak tomu bylo u Tokio Hotel. Tohle už je sviňárna největšího kalibru. Vykašlete se na LaFee a radši kupte dětem nějakou počítačovou hru, knížku nebo nějakou stolní hru. Teď jsou populární a v katalozích najdete několik výbornejch kousků. Nenechte se chytit! A to hodnocení? Deska se posuzuje jako celek, se vším.