Zdeněk Vřešťál si k padesátinám nadělil vzpomínkové album "Do posledního dechu", na kterém nás věrně provází všemi obdobími svojí tvorby. Jeho písničky nejen s Nerez, respektive Neřež jsou už prostě léty prověřená, téměř zlidovělá klasika. Tahle hudba má své dlouholeté posluchače a jen těžko se rozebírá a hodnotí. O to víc, když ještě z těchto skvostů poskládáte výběr toho nejlepšího. Mohla bych tedy začít pochvalou pestrého, ale vyrovnaného výběru, který si Vřešťál sestavil sám. Užijete si od všeho trochu, od poctivého rocku přes lidovky k nenáročným popěvkům pro děti.

Blíží se podzim a album "Do posledního dechu" je pro podzimní večery jako stvořené. Je plné kontrastů. Svým průzračným hlasem čistým jako voda ve studánce zpívá Vřešťál o životě, jednou s nadhledem, jindy procítěně s neskrývanými emocemi. Někdy nechá zpívat Zuzanu Navarovou nebo Marii Rottrovou. Jemné, melancholické melodie citlivě střídají melodie svižnější. Vtipné hrátky vyrovnávají smutné balady. Za srdce vás chytnou písničky jako folková "Do posledního dechu" a "Javor", pro svůj příběh Vřešťálova nejčastěji interpretovaná píseň. Naopak krev v žilách vám rozproudí "Nebezpečný síly" nebo energický čardáš "Prstýnek" a blues-rocková odrhovačka "Vlakem na Kolín". Po duši vás pohladí pohádková "V nepořádku". Pobavíte se u lehce ironického, toulavého a trošku přitvrzeného "Honzy". Pousmání se neubráníte při dětsky naivní "Dva, tři, čtyři, pět", která celou desku uzavírá.

Svůj výběr Vřešťál opatřil vysvětlujícím bookletem, kde písničky s humorem sobě vlastním okomentoval a nezřídka v krátkosti zavzpomínal, kdy a za jakých podmínek vznikly. Z kompilace je znát, jaký je perfekcionista. Několikrát tak na album raději zařadil živé nahrávky, které se mu zdály lepší než ty studiové. Vedle písniček z alb Nerez i Neřež a jeho sólového počinu "Čím dál víc Vřešťál" se neztratí ani tři dosud nevydané skladby, nad čímž se jistě zaraduje nejeden fajnšmekr. Mezi nové písničky patří například chytlavá "Na koni", kde Vřešťálovi pěvecky vypomáhá Marie Rottrová. Desku ocení především ti, kteří poslouchají Vřešťálovy projekty jen okrajově a nehodlají investovat do všech řadových alb.