Muss es sein? Es muss sein. Tahleta formulka vám může říct ledacos, a taky nemusí, ale v pravdě představuje jednoduchou otázku a jednu odpověď v podobě imperativu. Ten imperativ je ubíjející a krom kontrolky ve vaší hlavě představuje i poblikávající lištu s ICQ zprávou od šéfredaktora. Vždycky z toho vyjde Es muss sein, ta recenze musí být napsána, ať je to na sebenudnější nahrávku - jako třeba na Stacie Orrico a její desku "Beautiful Awakening". Je to povinnost, která, když se přičte k řadě ostatních, malých i velkých, každodenních i jedinečných, může zatížit mysl redaktorovou těžkým balvanem.

Jsou desky špatné. Jsou desky otravné. A jsou desky, které vás ubijí nudou, kterou hrdě vyvážejí do světa na svém vývěsním štítě. Taková je i Stacie Orrico, k uzoufání nudná myšlenkou i provedením. Nudný a nevýrazný je její hlas. Zdatně té šedi a prázdnotě konkuruje produkce celé desky, která, ač se jedná o novinkové album roku 2006, uvízla na špatné nápodobě zvuku, který měla Christina Aguilera někdy okolo debutu roku 1999. Celá deska splývá nerozlišitelně a nevyvratitelně v jednu unylou skladbu, u které nejste schopni rozlišit začátek a konec a u které si zaručeně nikdy nezapamatujete refrén či cokoliv jiného. Kolovrátkový pop čichnutý r'n'b a trochou gospelu (Stacie reprezentuje křesťanské vidění světa a křesťanskou hudbu pro mládež), příliš prefabrikované a málo uvěřitelné a procítěné.

Co napsat o bílém listu papíru bez jediné řádky? Možná tak údaje o rozměrech. Obdobné je to i zde. Seznam skladeb a délku alba máte uvedeny níže, název i interpreta a vydavatele taktéž. Víc se snad ani vymyslet nedá.