Loni jsem strávil několik týdnů ve finských Helsinkách. Přednášky, prezentace, exkurze a podobná nuda. Tehdy se mě ptali, jakou znám muziku z Finska. Odpověděl jsem, že HIM, The Rasmus, Apocalyptiku. Na Lordi jsem si nevzpomněl, ačkoli jsem už tou dobou měl doma jejich desku "The Monster Show". Člověk, který mi tam dělal jakéhosi rockového průvodce, mě na ně ani neupozornil, zato mě přivedl k fantastickému skandinávskému stoner rocku Kotiteollisuus. Co tím vším chci říct? Že Finové berou Lordi se stejným odstupem jako Češi: je to pro ně v podstatě zábavová (vlastně dnes už stadionová) muzika, byť místy vtipná a rozhodně velmi melodická. Nic z toho se nezměnilo ani na aktuálním albu "The Arockalypse".

"Zůstaňte uvnitř, nechoďte ven. V žádném případě se s těmi monstry nesnažte navázat kontakt, jsou velmi nebezpečná!" O chvíli později: "Stojím tady s tisíci lidí a co je evidentní, že tu je cítit zápach hnijícího masa. Mrtví chodí po ulicích..." Nahrávka začíná vysíláním rádia, jehož reportéři referují o invazi příšer, přičemž jsou během své práce (zřejmě) pozřeni. Nakonec obludy obsadí i éter a pořádně lidstvo postraší. Myslím, že takový úvod "The Arockalypse" přesně vystihuje všechny předsudky a fakta o Lordi současně. Ostatně jejich basák Ox to popsal sám v rozhovoru pro musicserver: "Pochopili, o co nám jde a že nejsme sebranka satanistů, ale skupina, která chce bavit lidi svou show a hlavně hudbou doplněnou o masky." Je to teátr, je to show, není to umění!

Když si totiž posluchač odmyslí latexové škrabošky - ruku na srdce, vzhledem k megalomanskému designu by vystrašily leda tak mimino -, mnoho toho nezůstane. Struktura je od začátku do konce jasná: hardrockové riffy, do nichž to zespodu mydlí hopsavá rytmika, vlastně takový rock'n'roll. A nad tím se ční Lordiho nakřáplý, přesto přísně civilní vokál, který maluje melodie, jež divák zmákne během jednoho, maximálně dvou poslechů. Není to nic složitého, napsáno to bylo dávno, tohle jsou jen varianty již známého, byť umné.

Zaslouží si tedy Lordi být pochváleni, anebo naopak na věky zatraceni? To je těžké, přikláním se ale k prvnímu verdiktu. Nemám na mysli 9/10, jak kdosi navrhoval pod mou recenzí na "The Monster Show", ale ta šedesátiprocentní hranice mi přijde správná. Podstatné totiž je, Lordi si nehrají na umělce, nijak neskrývají touhu bavit, hrát divadlo, a, jak jsem řekl, svou muziku dělají jako poctivé řemeslo. Každá skladba na "The Arockalypse" má výraznou, chytlavou melodii, zvukově i produkčně to je ošetřeno báječně. Na koncertech to musí být prdel. A za tím vulgarismem si stojím, to se asi jinak ani popsat nedá.