Toneless dlouho před vydáním debutu provázely takové ty řeči, jakože to jsou jedni z největších českých talentů. Sbírali jedno ocenění za druhým. Také se stihli mezi nahráním desky a jejím vydáním rozpadnout. Jak se jejich debut "Shine And Sing" libil na musicserveru?
Představte si spolužáky z gymnázia - dva budou bohatě stačit. Vždycky byli takoví... no, ani ne arogantní bez zájmu o ostatní, ale spíše introvertní. S nikým se moc nebavili, přestože šlo o hezouny, chcete-li playboye, od prvního pohledu, takové ty typy pro holky. Zajímali se o muziku - chtěli být muzikanty a mít kapelu - snili o budoucnosti popstars. Jejich kamarádi poslouchali třeba Nirvanu,
Sex Pistols a podobné věci. To pro ně nebylo, jim se líbily hezké, zapamatovatelné refrény, příjemné melodie. Milovali
The Beatles nebo taky
Abbu. Když si při společném potulovaní městem a prolézání oblíbených obchodů či míst říkali, jak by asi jejich kapela měla znít, tak to hlavně mělo být pozitivní. Hudba pro mladé, pozitivní písničky, co vezmou za srdce a dojmou. Žádný uřvaný primitivní rock'n'roll. Dali se do zkoušení a po pár letech nahráli desku u velké firmy. Pojmenovali ji "Shine And Sing". Sebe
Toneless. Jasně, zní to jako americký příběh.
K desce "Shine And Sing" se dá přistupovat ze dvou úhlů pohledu, ale jedna věc při soudném vnímaní věci je společná. Album je ve své podstatě dost nezajímavé a hlavně tuctové, jednotvárné, lehce předvídatelné. Na druhou stranu se jedná o příjemné, neurážlivé a docela fajn popové písničky. Když se někomu líbí kapely jako
Keane či
Coldplay, tak je zde velká pravděpodobnost, že si něco najde i v debutu
Toneless. Zase trochu abstrakce: pokoj šestnáctileté/sedmnáctileté/osmnáctileté studentky. Na stěnách
Keane,
Chris Martin a
James Blunt. Dotyčná si připravuje taháky na zítřejší písemku z chemie. Z věže vyhrávají singly pražských talentů
Toneless, slečna si potichu prozpěvuje s nima. Do dveří vtrhne bratr, takovej ten docela rádobydrsnej výrostek s tím
"Co to teda zase posloucháš za srágory, puso?" Ségra za ním zabouchne dveře s tím, že to je hezký, působící upřímně a lehce se to poslouchá. Na to není argument.
Toneless je prostě neurážlivá, povrchní, komerční kapela (ale zase ne tak komerční, aby v Čechách prorazila) bez výrazu. Není tu nic, co by tu nebylo nebo svým podáním tu nepůvodnost zakrylo. V rámci české scény výrazně níž než ostatní britpopové party jako
Roe-Deer,
Southpaw či
Living Room. Jsou to mladí kluci, jako muzikanti na svůj věk poměrně zruční, umějí napsat rádiovou písničku. Umějí se zalíbit skoro každýmu, kdo v hudbě nehledá něco víc než texty o problémech dospívajících (jedno větší klišé než druhé), hezké a různě nakradené melodie a příjemný, lehce uspávající zpěv. A to nemusí být do začátků málo. Pro ty, co čtou jen závěry recenzí: slušný kytarový pop s absencí něčeho zajímavého do té míry, aby se dalo mluvit o výrazném nadprůměru.