Své nové album "Brutal Planet" se Alice Cooper vydal podpořit na turné, které zasáhlo i Ostravu, ovšem v době, kdy nová deska ještě nebyla známá, takže celou show zhlédlo jen málo fanoušků. Ale prý stála za to, stejně jako celé nové album.

Kariéra Alice Coopera má své vzestupy a pády, ale prakticky po celou dobu si Alice stojí za svým tvrdým rockem, který mu stále jde výborně. V poslední době (v rámci jeho kariéry) byl na vrcholu s albem "Hey Stoopid", kterému pomohl hlavně titulní velký hit s výrazným refrénem a výborným videoklipem. Ne že by Alice pak už nenahrával a nevydával nové věci, ale podobného úspěchu už přece jen nedosáhl. A jak to zatím vypadá, kdovíjak velkou díru do světa neudělá ani s nejnovějším albem, i když je napěchováno pořádnou porcí dobré hudby.

Na albu i v bookletu je Cooper tak, jak ho fanoušci mají nejradši. Zmalovaný jako černokněžník, texty plné temných nálad a hudba snad nejtvrdší za celou jeho kariéru. Ačkoli zní stále podobně, neřku-li stejně, v době, kdy se i ten nejzatvrzelejší metalista snaží naučit se používat počítač k vyluzování zvuků, je podobná hudba, založená na kytarách a jeho hlase příjemným osvěžením. A hlavně, i přes tvrdost oplývají písničky výraznými melodickými nápady.

Ačkoli "Brutal Planet" neobsahuje žádný potencionální hit, celá kolekce je pozoruhodně vyrovnáná a kvalitativně se drží stále na vysoké úrovni - stručně řečeno neobsahuje žádné zbytečné písničky. Album začíná hned titulní skladbou, která je alfou a omegou celé nahrávky. Tvrdé kytary, vyřvávaný refrén, zde ovšem trošku změkčený ženským zpěvem, který ten Cooperův chraplák nádherně doplňuje. "Sanctuary" je jednoznačný koncertní vypalovák, ve kterém jsou sloky odmluveny (ne odrapovány!) a když přejdou do refrénu, začínám u monitoru hrozit rukou a házet hlavou. V podobném duchu se nesou všechny další rychlejší skladby, z nichž vyčnívá ještě "It's The Little Things", ve kterých se objevují i odkazy na jeho starší skladby: "...welcome to my nightmare no more Mr. Nice Guy...".

Co by to bylo za metalové či tvrděrockové album, kdyby se na něm neobjevila i nějaká ta balada, že. Alice nám nabízí rovnou dvě, "Pick Up The Bones" a "Take It Like A Woman", a obě jsou ve svém ranku nadprůměrné. Pokud ovšem čekáte texty o lásce, čekáte marně. Pochmurnost první vyplývá už z jejího názvu a druhá, ač rádiově asi nejsnesitelnější z celé desky, je smutným příběhem jedné ženy jen prodchnuta. Povinné pomalé skladby zvládl Alice na výbornou!

Desku uzavírá další valící se vypalovačka "Cold Machines". Rozhodně nic pozitivního, tedy z textové stránky, ale jinak výborný nářez.

Výrazný podíl na celé desce má Bob Marlette, který s Alicem Cooperem všechny skladby složil, nahrávku produkoval a nahrál kytary, basu i klávesy. Oběma se tak podařilo nahrát velmi kvalitní rockovou desku, která diskografii Alice Coopera rozhodně ostudu neudělá.

Co mu ale ostudu udělalo je nálepka tvrdící, že CD je "enhanced", tedy že obsahuje i datovou stopu pro počítače. Pokud jej do něj vložíte, můžete si nainstalovat screensaver, který sestává ze tří měnících se fotek a to je všechno! Než takové "enhanced CD", to radši nic. Naštěstí je to jen malá vada na kráse celé desky.

CD k recenzi poskytla firma BMG.

Album: Alice Cooper - Brutal Planet
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 48:00
Skladby: Brutal Planet, Wicked Young Man, Sanctuary,