Dva roky čekání, nekonečného odkládání, pochyb, mlžení a informačního šumu jsou za námi. Atlantský hiphopový gigant OutKast vydává své nové album "Idlewild". Big Boi a Andre 3000 jsou znovu spolu, aby navázali na veleúspěšné předchozí album "Speakerboxxx/The Love Below" a také silnou diskografii, se kterou se nemůže měřit žádná jiná existující hiphopová kapela. Dost řečí. Ne všechno, co se o téhle desce píše, je pravda. "Idlewild" není regulérní studiová deska, je to splácanina, zoufalý slepenec několika hotových písní, několika ne tak úplně hotových a několika odpadků, které se nevešly na předchozí desku. Postavme se tomu čelem, stačí se podívat na seznam skladeb, kde se dozvíte, že OutKast jsou jako skupina podepsaní pod třemi z celkového počtu 25 skladeb. Zbytek jsou skity nebo sólové skladby Big Boie nebo Andreho. Spojení se stejnojmenným filmem částečně tuto změť ospravedlňuje, těžko ale obhájí fakt, že OutKast vypustili do světa pod svým jménem (a dost možná je to úplně naposledy) kolekci, která kvalitou připomíná spíše výběr b-stran a rarit.

Zdá se, že tohle album OutKast bylo prokleté od samotného začátku. Kromě odkladů mu určitě neprospěla ani šeptanda o tom, že Big Boi a Andre 3000 se zaručeně rozcházejí (což potvrzuje zmíněný tracklist) a pochybný filmový projekt (nejsou všechny filmy muzikantů tak trochu pochybné?). Nevzali si toho tentokrát na sebe příliš mnoho? Celý nápad s fúzí hip hopu a swingové éry 30. let je zajímavý, ačkoliv odkaz této éry právě dostatečně mrví sirupoidní covery Roda Stewarta. Z nápadu zbylo jen pár roztroušených hudebních náznaků a výrazně jazzový vokál hostující Janelle Monaé, ale nic z toho nemůže monstrózní chaos jménem "Idlewild" udržet pohromadě. Nejslabší částí desky jsou kromě skitů jednoznačně Andreho skladby. "Chronomentrophobia" nebo "Life Is A Musical" jsou při vší úctě jen skeče, daleko od dokončení a jen dokazují, že Andre měl se svými příspěvky na desku opravdu vážné problémy. Delší a hotovější skladby zase znějí trochu jako odpadky z "Love Below" - "Makes No Sense At All", kde neuvěřitelně strašně przní jazzovou klasiku drum'n'bassem, chce překonat Cola Portera ("When I Look In Your Eyes") a "Idlewild Blue" prorazuje, jak asi znělo první demo "Hey Ya", které neskončilo dost hluboko v odpaďáku. Závěrečné devítiminutové kytarové sólo "A Bad Note" už je pozdrav z jiné planety. Egomaniak Andre si, zdá se, přečetl někde v Rolling Stonu, že je hudební génius, uvěřil tomu a dává nám to pěkně sežrat i se zeleninovou přílohou.

OutKast naštěstí drží už několik let nad vodou Big Boi. Nejde jen o to, že uklidňuje fanoušky v rozhovorech (Andre rozhovory nedává), ale z jeho části alba jsou nejlepší skladby. Na několika z nich se autorsky podílel i Andre, ale jeho party bohužel z neznámých důvodů musí zastat Scar, Sleepy Brown, Snoop Dogg nebo Lil' Wayne. "Morris Brown" s výborným beatem od pochodové kapely, "The Train", "Peaches", "Hollywood Divorce" anebo princovská "N2U" mohly samy o sobě tvořit základ slušné Big Boiovy sólovky. Žádná ze skladeb sice nedosahuje úrovně "Speakerboxxx" nebo "Stankonia", jde ale hlavně o to, že Boi se snaží dostát pověsti 'Kast jako hip-popových hitmakerů a navázat na dřívější megahity "Ms. Jackson" nebo "Hey Ya", které z nich udělaly hvězdy. Žádné podobné hitové bomby se na albu nedočkáme, největší potenciál rotovat v rádiích má asi "Mighty O". Je to ještě hip hop, ptáte se? OutKast od něj nikdy nebyli dále.

Nechci soudit (film) před večerem, ale soundtrack tak trochu naznačuje, že "Idlewild" nebude pro OutKast (řečeno v princovském slangu) jejich "Purple Rain", jak by si asi sami přáli, ale spíše "Graffiti Bridge". Není to "Help", ale "Yellow Submarine", pokud jste fanoušci Beatles. Je to album, ve kterém, když se pořádně zaposloucháte, zaslechnete ozvěny vnitřního rozkladu, nestřídmosti a přehnaných ambicí. OutKast už se vší pravděpodobností spolu nikdy nic nenatočí, a tak nezbývá než se těšit na chystanou sólovku Big Boie, která bude určitě znamenat návrat k dirty south zvuku. A co nešťastný Benjamin Andre? Poté, co se mu podařilo rozklížit OutKast (nebo za to může Erykah Badu?), můžeme čekat, že natočí freejazzové album, na kterém mu budou hostovat Yoko Ono a Lenningrad Cowboys a pak odletí na Saturn.

P.S.: Jak se deska líbí dalším deseti redaktorům, zjistíte zanedlouho v chystané makrorecenzi.