Abeceda Pavla Bobka

Ač se Pavel Bobek proslavil za dob totalitních, úctu a přízeň nejen posluchačů, ale i kritiků si udržel až do této doby. Nezapomenutelným způsobem zpívá písničky zahraničních autorů, díky němu u nás zdomácněly celosvětové hity, ale i songy, které byly mimo naše kraje zapomenuty, a toto všechno shrnuje na reprezentativním výběru "Čtyřicet hitů od [A] do [Z]".

8/10

Pavel Bobek - Čtyřicet hitů od [A] do [Z]

Celkový čas: 66:20 + 68:13

Skladby: CD 1 - Amanda, Bowery Street, Country boy, Dálniční hlídka, Dítě květin, Divoká růže, Hejno padlých andělů, Horký léto v City, Houston, Já býval hodný táty syn, Já ti zpívám, Kluk s tváří mou, Lásko, mně ubývá sil, Má dívka "N", Mé září, Motýlek ráno, Můj rodný dům, Muž, který nikdy nebyl in, Muž na konci světa / CD 2 - Nádherná krásko, Nedělní ráno, Noční déšť jde Georgií, Odvykám, Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, Pojď stoupat jak dým, Proč nemáš mě ráda, Rokenrolu dal jsem všechny nejlepší své dny, S tím bláznem si nic nezačínej, Tam, kde leží Phoenix, To za mě říká whiskey, já ne, Úsvit, V očích mužů a žen, Veď mě dál, cesto má, Vincent, Víš, kdo ti smí z tvých vlásků copy splést?, Všem dívkám, co jsem měl kdy rád, Zas vyhráváš, Závidím, že umíš hrát, Zavolám a jen ozvěna se vrátí, Zmírám láskou

Vydavatel: Universal

Když někde vidím jméno Pavel Bobek či slyším některou z jeho písniček, pokaždé se mi vybaví jeho koncert z roku 2003 na festivalu Slunce ve Strážnici. Sobotní odpoledne, lehce znuděné publikum a Pavel Bobek vstupuje na scénu. Již s prvními tóny publikum značně ožívá, Bobek, na kterém je vidět už zub času, energicky sází jeden hit za druhým, což publikum kvituje bouřlivými potlesky, a tu najednou se objevuje v amfiteátru dokonce mexická vlna, která obíhá miniarénu až do konce koncertu. Tento zážitek napovídá o jednom: i když byl Pavel Bobek nejvíce populární v letech totalitních, jeho hudba je nadčasová a dalo by se říct i nadpolitická. Ostatně on byl jedním z mála zpěváků, kteří dlouho odolávali tlaku režimu a zpívali anglicky. Jeho autorský přínos naší hudební scéně je minimální a někteří minulí či současní kolegové v redakci asi těžko ponesou malou glorifikaci tohoto zpěváka, který drtivou většinu písniček převzal z Ameriky či dostal od jiných autorů, ale Pavel Bobek zkrátka výrazně ovlivnil českou country i rozvoj rokenrolu u nás a jeho jméno lze klidně zařadit k legendám jako Michal Tučný nebo Greenhorns. Všechny tyto skutečnosti znamenají mimo jiné i to, že jakýkoliv jeho reprezentativní výběr není rozhodně zbytečnou záležitostí.

Ačkoliv diskografie Pavla Bobka není vzhledem k jeho kariéře tolik bohatá, co se týče hitů, na jedno CD by se jen stěží vešly. Jak napovídá název "Čtyřicet hitů od [A] do [Z]", Pavel Bobek potažmo nahrávací firma Universal zvolili na tomto výběru poněkud netradiční řazení podle abecedy. Vedle sebe tak najdeme písničky mající za sebou už i několik desítek let i skladby z posledních alb staré pouhý rok. Nutno ovšem podotknout, že většinu z těch starších písniček Pavel Bobek znovu přezpíval v roce 2001 a 2002, což jim ale rozhodně neubralo na kráse, spíše naopak - Bobek zpívá pořád stejně dobře, pouze zvuk je lepší. Jen málokdy je znát nějaký větší zásah do aranžmá, a pokud tomu tak je, pak je to zásah velice citlivý.

Co se týče písniček, nejvíce vypovídající je snad pohled do seznamu skladeb. Bylo by hodně špatné, kdybych musel představovat evergreeny jako "Má dívka "N"", "Lásko, mně ubývá sil", "Oh, Ruby nechtěj mi lásku brát", "Veď mě dál, cesto má" či, nedej bože, legendární duet s Marií Rottrovou "S tím bláznem si nic nezačínej". Co se týče hitů takového kalibru, chybí snad jediný - "Pojď dál a zpívej", což musím považovat za jediné minus tohoto jinak velmi dobře poskládaného výběru. Ten navíc neukazuje Pavla Bobka pouze v country či rokenrolovém kabátě, ale například i v Sinatrovském standardu "Nature Boy" (na desce jako "Kluk s tváří mou"), v lehce jazzové "Have I Told You Lately" Vana Morrisona (na desce jako "Zavolám a jen ozvěna se vrátí"), v ragtimu "To za mě říká whiskey, já ne" či v keltsky laděné "Mé září". V jakémkoliv stylu zní tenhle Pan zpěvák naprosto přirozeně a navíc posledně jmenovaná skladba, která je opravdu skvělým duetem se zpěvačkou Katkou García (Dún An Doras), posluchače přesvědčuje o tom, že za pozornost určitě stojí i poslední deska "Muž, který nikdy nebyl In" a že, ač už v letech, Bobek rozhodně hudebně nezakrněl. Zpestřením výběru budiž i to, že některé písničky jsou v živé formě - nahrány na koncertě v roce 1997 v Lucerně. K nim patří i vynikající duet "Bowery Street" s tragicky zesnulým Karlem Zichem.

Musím se přiznat, že pro Pavla Bobka mám jistou slabost. Dosud si drží velmi vysokou kvalitu svých nahrávek, vždy si dokáže perfektně vybrat písničku, kterou pak staví do propracovaných aranží. A recenzovaný výběr "Čtyřicet hitů od [A] do [Z]" toto vše potvrzuje. Samozřejmě, pokud máte doma kompletní Bobkovu diskografii, nemá pro vás tenhle titul význam, pro fanoušky však hitové výběry většinou nevznikají. Pokud se ale alespoň okrajově zajímáte o českou country potažmo o českou muziku a chybí vám v poličce album Pavla Bobka, pak tahle jeho abeceda je pro vás téměř povinností.

P. S.: Tuto recenzi jsem psal zrovna v den, kdy zemřel Miloš Nop, hudebník, jenž v posledních letech Pavla Bobka doprovázel. Tento povedený výběr by mohl být také vzpomenutím na tohoto uznávaného hudebníka, skladatele a pedagoga.

• bobek (rain_dog, 29.08.2006 10:09) Reagovat

  Nikto, kto vie dnes aspon trochu anglicky nepotrebuje, aby mu niekto prespievaval anglicke skladby. Radsej si pusti original, naozajstny original, bez tej kopy klise a "preciteneho" balastu, ktory k tomu bobek pridava.
  Interpret bez vlastneho repertoaru je ako nepouzitelna cierna skrinka. Darmo hladat tam, kde nic nie je.
  Dufam, ze tymto sa bobek rozlucit a uz nas nebude obstastnovat novymi produktmi zalozenymi na tom, ze niekto iny ich uz davno preslavil. Stavka na istotu je nieco, co mu nikdy nechybalo.
  Ale naozajstne umenie nie je kupit beckhama, ale postavit rooneyho aj ked nevieme co spravi. Nevypocitatelnost a risk patrili k rockandrollu odjakziva. Kde to chyba, je len smutok a tupost publika.
  
  Pre porovnanie pridavam len album coververzii johnnyho casha, seria american, kde je ukazane, ako sa pobit so ctou a vzist ako vitaz. Namiesto tohto zbytocneho vyberu odporucam kupit nieco z tejto kolekcie. Verte, nebudete sklamany.
  
  

• Coververze (Herulinka, 29.08.2006 10:57) Reagovat

  Nechci ti vyvracet tvůj názor, ale zkus si někdy poslechnout písničku Jsi od Petra Rezka. To je česky zpívaná původní italská Tu od Umberta Tozziho (aspoň tak ji znám já), a co se českého textu týče, tak si troufám tvrdit, že je to jedna z nejlépe napsaných českých písní. Samozřejmě si ráda poslechnu originál, ale pokud je dobře udělaná aranž a k tomu ještě takhle výborný český text, tak proč se o to nepokusit?
  
  

• V 70. a 80. letech... (David, 30.08.2006 09:25) Reagovat

  ...se v Československu nehrálo moc anglicky zpívaných písniček a zřejmě jediným důvodem byla ideologie toho hloupého režimu. Jenže současně nebylo moc autorů písniček populární hudby, kteří by se tehdy uplatnili (důvodů bylo víc) a vzhledem k tomu, že (asi) počet zpěváků, kteří by chtěli v rádiu být převyšoval počet skladatelů, jistým řešením byly převzaté skladby. Někdy se to nedalo poslouchat, jindy byla coververze fakt lepší. Třeba v předchozím komentáři zmíněná Rezkova Jsi, já připomínám Lásko voníš deštěm od Marie Rottrové a hrst dalších, z nichž některé jsou na výběru PB, u něhož mi tehdy asi vadila právě ta tendence zpívat hlavně převzaté. Ale byla to taková doba a nyní už je to jedno. Naštěstí se dnes vše srovnalo, pop music spadla do kategorie zájmů (hlavně) mladších lidí a pokud se písnička povede, tak se povede. O to jde. Sice je stále rozhodující schopnost vůbec něco napsat, ale pokud není ve výsledku něco, co se líbí víc lidem, je to k ničemu. A hudba bez publika je smutná záležitost.
  
  

• K prevzatym skladbam (Pierre, 30.08.2006 12:43) Reagovat

  Rain_dog pise: Interpret bez vlastneho repertoaru je ako nepouzitelna cierna skrinka. S tim se neda moc dobre souhlasit - museli bychom smahem zahodit skoro cely jazz (s jeho asi 200 dokola omilanymi standardy) polovinu country a skoro celou pop-music. Kdo krome rockovych kapel a folkaru si dneska pise vlastni veci? Ja mam taky rad treba Aimee Mann a jeji vlastni pisnicky a nebudu ji zavrhovat jenom proto, ze na letosni podzim chysta album prearanzovanych vanocnich klasik. Neni take moc inteligentni hanet zpevaky coververzi a nevidet ty stovky pop zpevaku pro ktere se pisou pisnicky na zakazku nejakymi specialisty od nahravaci spolecnosti. Nebo budete tvrdit ze treba pani Hegerova je spatna zpevacka, ktera nic osobiteho neprinesla, protoze vetsinou zpivala prevzate francouzske sansony a jazz? Vzdyt je to blbost
  
  

• jazz, to pierre (rain_dog, 30.08.2006 13:44) Reagovat

  To pierre: To si snad s tym jazzom robis srandu??!!!!! Velky velikani jazzu ako miles davis, john coltrane ale aj mladsi - keith jarrett, john mclauglin a tisicky a tisicky dalsich si pisu vlastne veci. Preto nie je jazz mrtvy zaner a stale nachadza nove veci, lebo interpreti sa svoje pocity snazia pretavit do svojich veci. Standardy sa samozrejme hraju, ale skutocny jazz, avantgarda, free jazz ale aj ine podoby jazzu neustale nachadzaju novych a novych ludi, ktori prinasaju prave do sveta hudby svojim autorskym podielom skutocnu kvalitu. Jazz nie je len o standardoch, neviem kde si to zobral. Zkus si vypocut e.s.t., bobo stenssona, klavirne koncerty keitha jarretta, pripadne volne improvizacie ludi okolo oskara rozsu alebo andreja sebana. To vsetko je autorsky material a dokazuje len to, ze silne skladby vznikaju aj dnes. Ludia co hraju len standardy nikdy neprekrocia tien starych velkych hrdinov. A radim nabuduce ak o jazze moc toho nevies, nesnaz sa o nom pisat. Rob to pre ludi, ktori stale tvoria a nezabudli co je radost z novej skladby a z novej hudby. Uctu tymto ludom.
  
  

Nejvíc nej: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2024 podle musicserveru (30-21) Už je to jisté: svět se zbláznil. Události posledních 12 měsíců to dokazují. A stejně jako předloni i v roce 2024 byla hudba to, co nám pomáhalo se nezbláznit taky. Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem 132... čtěte zde

Vydáno: 21.01.2025 12:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

10/10

Video: Kensington jsou zpátky! Nabídnou indierockový comeback roku 2025? Když se v září 2022 nizozemští indie rockeři Kensington v amsterdamské aréně Ziggo Dome, odkud jsme vám přinesli exkluzivní reportáž, loučili s fanoušky, vypadalo to jako definitivní konec. Ostatně tak to skupina také... čtěte zde

Vydáno: 21.01.2025 08:00 v sekci Audio / Video | Video

Nejvíc nej: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2024 podle musicserveru (15-11) Už je to jisté: svět se zbláznil. Události posledních 12 měsíců to dokazují. A stejně jako předloni i v roce 2024 byla hudba to, co nám pomáhalo se nezbláznit taky. Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo na 80... čtěte zde

Vydáno: 20.01.2025 09:30 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

8/10

Recenze: Lambda zve na desce "XIII" na cestu do mezihvězdného časoprostoru a otevírá druhou dekádu kariéry Už deset let kreslí českokrumlovská Lambda své jedinečné příběhy beze slov. Vyneslo jí to nejen uznání doma, ale i slušnou odezvu v zahraničí. Na prahu druhé dekády svého působení představila album "XIII". Nahrávka přináší... čtěte zde

Vydáno: 20.01.2025 08:00 v sekci Recenze

Nejvíc nej: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2024 podle musicserveru (40-31) Už je to jisté: svět se zbláznil. Události posledních 12 měsíců to dokazují. A stejně jako předloni i v roce 2024 byla hudba to, co nám pomáhalo se nezbláznit taky. Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem 132... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2025 08:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej