Když se jihočeská formace Oceán (Petr Muk, Petr Kučera, Jan a Dušan Vozáryovi) rozpadla, vzniklo několik projektů. Dušan Vozáry a jeho bratr Jan se spojili s Milanem Bartalským do projektu Lorien, určitě si vzpomínáte na hit "Snad" a album "Lorien" (1993). Na toto album navázala "unplugged" verze pojmenovaná "Lorien, Déva a Hosté - akusticky" (1994). Dušan i Jan jsou velkými fandy skupiny The Plastic People Of The Universe a s frotmanem této skupiny, tedy s Milanem "Mejlou" Hlavsou, založili projekt Fiction, ke kterému se ještě přidala zpěvačka Jitka Charvathová a kytarista Jiří Březina. Vydali tři výtečná alba, jmenovitě "Fiction" (1994, hit "Básnici ticha"), "Neverending Party (A Tribute To The Velvet Underground)" a "Noc a Den" (1996), na kterém Jiřího Březinu nahradil člověk říkající si "T.".

Vraťme se však do roku 1993, kdy vychází sólová deska Dušana Vozáryho "Déva", pojmenovaná podle řecké bohyně hojnosti. Toto necelých 43 minut trvající dílko považuji dodnes za nejlepší desku, která na naší domácí scéně vyšla. Dušan si v podstatě vše složil sám, jen ve skladbě "Vždyť stačí", která se objevila jako jediný singl z této desky, se na textu spolupodílel Petr Muk a skladba "A tak dál" byla převzata z repertoáru Hudby Praha.

Na albu naleznete lehce temnou elektroniku s echovanými riffy kytar a asijskými (israelskými) motivy. Celé se to nese v pomalých rytmech a pochmurné náladě, která postupně graduje. Album není čistě zpívané, jsou zde tři instrumentálky. Na nahrávce hostují bratr Jan (programování, perkuse), Karel Holas (viola), Antonín Couf (wah wah, echo kytary, kytary) a na doprovodných vokálech Lenka Dusilová (členka skupin Sluníčko, Pusa), Jitka Charváthová, Zdeněk Couf a Jan Malšovský.

Hned úvodní singlovka "Vždyť stačí" vás lapí. Každá další následující skladba je lepší než ta předcházející. Druhou v pořadí je skladba "Sobě blíž", v níž se zpívá o hledání cest a souznění s vámi milovanou osobou, hlavním tématem je však odcizení. O nic veselejší není ani další skladba "Nevěřím už slovům". První instrumentálkou je "Ahinsa", ponurá a lehká skladba se zvuky zvonů a poprvé se zde naplno rozvíjejí israelské motivy. Předposlední zpívaná skladba "Den za dnem" začíná echo kytarami a do plně rozjetého rytmu je slyšet vokál ala Ofra Haza, je to jedna z nejdramatičtějších skladeb. Poslední zpívaná je skoro akustická skladba "A tak dál" o bloudícím opilém korábu a hledání cest na putování, ve které elektronika jen tak na okraj, aby se neřeklo, přívětivě bublá. Závěr alba tvoří dvojblok instrumentálních skladeb "Nostalgia" a titulní "Déva". První zmiňovaná je dramatičtější, Karel Holas zde exceluje na violu a pěkně vás rozhoupe. Druhá pro změnu pomalu plyne s náznaky tvorby mága Jeana Michela Jarreho, která pomalinku končí ve ztracenu.

Album Dušana Vozáryho "Déva" mě vždy dostane, uklidní a překvapí. Tak ucelené a popracované album se nerodí každý den, vždy je to zážitek. O to více mě mrzí, když vidím jak tohle, nebojím se použít toto slovo, geniální album, vidím prodávat ve výprodejích za 29 Kč na CD-čku a 10 Kč na kazetě. Tak hodnotné album si to nezaslouží. Možná je to vina špatné promotion, možná, že v době vydání byl málokdo na takové album připraven. Škoda. Pokud někde na "Dévu" ještě narazíte, neváhejte a aspoň si ho poslechněte, případně kupte, neprohloupíte!