Korn na své fanoušky myslí v posledních letech více než důkladně. No, abych se přiznal, domnívám se, že možná až moc. Sám se považuji za jejich příznivce, ale jak se říká - co je moc, to je moc. Vždyť si to zrekapitulujme: v roce 2003 album "Take A Look In The Mirror", krátce nato výběr toho nejlepšího "Greatest Hits Vol. 1", loni deska "See You On The Other Side" a nyní živák "Live And Rare". A k tomu je třeba ještě připočíst několik singlů a DVD. Proto se nabízí otázka, zda to není příliš, neboť, co si budeme povídat, jistá tajemnost, která by z méně intenzivního vydávání plynula, by jistě nebyla na škodu. Vezměte si Metalliku, která pouští do světa desky velmi zřídkavě, a jaká je kolem jejích nahrávek vždycky mela. Inu, nedá se nic dělat, marketingová strategie managementu Korn je jiná, navíc svou roli hrají obchodní smlouvy: zatímco poslední studiovka už vyšla na labelu EMI, "Live And Rare" ještě na starém Sony BMG. Takže jde nepochybně i o vyrovnání závazků.

Předně si řekněme, že název "Live And Rare" je tak trochu zavádějící. Česky to znamená živě a vzácně, podle čehož by jeden čekal, že krom koncertních pecek si poslechne i nějakou tu raritku. Jenže chyba lávky, na albu jsou zahrnuté covery a méně protřelé věci, ovšem raritami je lze nazvat jen stěží. O co jde? Třeba předělávku "Another Brick In The Wall" od Pink Floyd, kteroužto skladbu najdete i na hitové výběrovce, tady je akorát koncertně. Podobně se to má s "One" od Metalliky nebo "Earache My Eye", původně z dílny Cheech And Chong, ježto byla skrytým trackem na "Follow The Leader". Takže se jedná sice o méně známé kousky, ale veskrze v dosavadní tvorbě snadno dohledatelné. Ani "Proud" ze soundtracku k "Tajemství loňského léta" není žádnou cennou archiválií.

Na druhou stranu nelze Korn upřít, že to je výborná koncertní kapela. Sám jsem měl to štěstí je vidět během vystoupení na festivalu v americké Virginia Beach a musím se přiznat, že se mi tehdy (už tomu jsou tři roky) splnil jeden z hudebních snů. A s "Live And Rare" se to má podobně - podladěná basa po většinu času zurčí výrazněji než na regulérních deskách, Jonathanovi to huláká tak nějak ostřeji, hruběji, prostě příjemně nedokonale a vůbec z toho jde pravá koncertní atmosféra. Ideální je i výběr skladeb, které jsou částečně vybrány klíčem best of, částečně klíčem ať-se-na-to-dobře-paří. Takže za sebou kapela servíruje "Did My Time", jež se objevila na soundtracku k filmové Laře Croft, "Blind", "Got The Life" či "Freak On A Leash". Kompilace nehledí na vyrovnanou kompozici, jde o náladu, aby byla cítit energie, aby se zachytilo něco z klubového kouzla; polovina věcí byla totiž nahrána v newyorském CBGB's.

Ano, když to člověk vezme bez zbytečné preciznosti, je to výběr solidní. Svou roli nepochybně splní: jednak dojde k finálnímu vypořádání se mezi Korn a Sony BMG, jednak dostanou skalní fandové další maso k cupování. A vlastně ani ti, kteří Korn příliš neznají, nemusejí být zklamáni, i těm by se deska jako seznamovací mohla klidně pustit. Nečekejte nikdo závratně kladné hodnocení, je to tradiční obchodní produkt, ale v rámci možností rozhodně nadprůměrný.