Tahle kalifornská skupina je v Česku známá asi jen málokomu. Zřejmě nejvýrazněji na sebe upozornila letos v červnu, když do Prahy zavítala jako jeden ze dvou předskokanů Guns N' Roses. Jenže, co si budeme povídat, reference na jejich vystoupení nebyly bůhvíjaké, takže klidně můžeme vzít za vlastní prohlášení: "Avenged Sevenfold v Česku v podstatě nikdo nezná!" Jestli to je dobře, nebo nikoli, toť otázka úplně jiná. Abychom ale nemluvili o něčem bez souvislostí, shrňme si toliko - pokud oficiální zdroje mluví pravdu, kapela se zformovala roku 1999 v Huntingtonu, když byli její členové ještě na střední škole. Pětice debutovala o dva roky později albem "Sounding The Seventh Trumpeth", za další dvě léta to byla placka "Waking The Fallen". Pak se hoši upsali koncernu Warner Music, načež loni v červnu jim vyšla třetí deska "City Of Evil", která se letos dostala i do Česka, byť se značným zpožděním.

Pokud skupina nazve album "City Of Evil", lze předpokládat, že to asi nebudou růžovým závěsem zahalené vzpomínky na první polibky či zpívánky o nevinném dětství u horského jezera. Naopak. Hned první song "Beast And The Harlot" spustí přes gotický úvod zběsilou trashovou jízdu, do níž M. Shadows provolává cosi o sedmihlavé příšeře, ženě oddané démonům a apokalyptických obrazech. To, že Avenged Sevenfold přijeli do Česka s Axlem Rosem, je příznačné. Hudební projev obou projektů je ne snad stejný, ale do jisté míry podobný. I Avenged Sevenfold se vyžívají v míšení pompézních sól a melodií, přechodech od zběsilých vypalovaček k mírným popěvkům. Nechybí jim také notná dávka megalomanství: v závěru "City Of Evil" se z písní stávají metalové opusy, které svou stopáží neklesají pod šest minut, a prostor v nich dostávají jednoznačně instrumentální exhibice.

"City Of Evil" jsem si poslechl opravdu mockrát. Nadšeně jsem ihned přijal výtečný projev vokalisty M. Shadowse, který dokáže uzpívat cokoli od hardcoreového křiku, přes rapované úseky až k procítěným pasážím, v nichž ale nikdy neztratí nic z rockerské hrubosti. Obdivuhodný je také žánrový záběr Avenged Sevenfold, asi nejsnazším zařazením metalcoreový hard rock. Je tam gotika, HC, rock'n'roll, heavy metal a la Iron Maiden. Od každého si kapela vzala trochu, nad směsici ale vyčnívají solidní melodie a trashová rytmika. Co už je na pováženou, to je zmíněná pompéznost, jíž dávají posluchači umělci zakusit vydatně. Jelikož jsou všichni nadprůměrní řemeslníci, dá se to snést, ovšem když takovou "Blinded In Chains" posloucháte už šestou minutu a víte, že dvě třetiny desky jsou stále před vámi, cosi vás nutí přepnout. Svou roli samozřejmě hraje fakt, že produkce to je sice slušná, avšak nikoli geniální. Nicméně "City Of Evil" je práce dobrá, jen k sobě potřebuje trpělivého a svým způsobem oddaného posluchače.