Rozhodně nepatřím k těm skuhralům, kteří se ozývají stále častěji. Pozastavují se nad jednotvárností, snadnou zaměnitelností a vůbec nespočtem všech těch kytarovek, které se každý týden objevují jako houby po dešti a zaplavují hudební média doslova jako kobylky. Osobně jsem naopak nadšen z té nadprodukce retro kapel poskládaných z modýlků v oblecích a s kytarami. Jenom už jsem poněkud polevil v úsilí udržet si o nich přehled. Těch stále nových part jsou zkrátka spousty a není v lidských silách všechny vést v patrnosti.

V případě Head Automatica se ovšem nedá mluvit vyloženě o novém objevu, svoji premiéru si přece jenom odbyli už před dvěma lety s albem "Decadence". Není bez zajímavosti, že na něm zanechal své tvůrčí otisky také hiphopový producent Dan The Automator, v současné době známý například ze spolupráce s animovaným projektem Gorillaz. Musím podotknout, že se mi deska líbila podstatně víc, než kolegovi Veselému, který ji tenkrát ve své recenzi poměrně nekompromisně sestřelil.

Head Automatica je pětka původem z New Yorku, srocená kolem zpěváka Daryla Palumba, jehož hudební začátky se pojí s hardcoreovou partou Glassjaw, kterou v první polovině devadesátých let založil společně s kytaristou Justinem Beckem. Mimochodem, všimli jste si, kolik současných rockových muzikantů začínalo svoji dráhu právě v hardcoreových seskupeních?

V porovnání se svým debutem tady kapela stmelila a sjednotila svůj dosavadní sedmdesátkový (nebo raně osmdesátkový?) retro model a doplnila o ingredience jako chytlavost a kytarová přímočarost. Po hiphopových motivech jako by se země slehla. Na pořadu dne jsou kytary. Zvuk stylových kláves samozřejmě nechybí. Možná by se slušelo napsat, že se Head Automatica v podstatě zpřístupnili širšímu publiku. Jestliže se jim s debutem nepodařilo na sebe upoutat větší pozornost, s tímhle albem se jim to zaručeně podaří. Pakliže máte rádi, když do desky musíte pronikat a s dalším a dalším stiskem tlačítka "play" nahrávce přicházet na chuť, tady se s tím rovnou rozlučte. "Popaganda" vás chytne hned napoprvé, maximálně napodruhé. Ostatně, kdo by se chtěl v těch vedrech, která venku panují, věnovat nějakému náročnějšímu poslechu?

"Popaganda" je ideální hudební doprovod k pařbám pod letní hvězdnou oblohou, s partou kámošů u vás na zahradě. Alkohol teče proudem, už padly za oběť první skleničky, v bazénu plavou předměty, které by tam ještě odpoledne nikdo nečekal a vaši sousedi právě berou do ruky telefon, aby na vás zavolali policajty, protože jejich trpělivost s hlukem, kterým je už notnou chvíli obšťastňujete, právě dosáhla vrcholu. Co se týče mě, desku letošního léta už mám.