Letošní léto je plné festivalů a koncertních zážitků, ať už uspokojivých či bezduchých a nevyhovujících. Výjimkou není ani open-air svátek všech rockerů a metaláků Masters Of Rock. Tento rok nachystala agentura Pragokoncert směsku lákavých pochutin v podobě Within Temptation, Gamma Ray , Helloween, Rage a mnoho dalších skvělých smeček. Všemu tomu ale vévodil večírek pro nedočkavé s českými hvězdami. Ten posunul začátek celého maratonu už na čtvrtek 13. července. Někdy kolem sedmé večerní nastartovali krajané Egotrip následováni Fleretama. Velkou zvědavost budil Svatý pluk. Nikdo nevěděl, co očekávat, prý má jít o nějaký pěvecký sbor hrající předělávky slavných skupin, což není zrovna jednoduché. Při poslechu "Smoke On The Water" a "Soldier Of Fortune" jsem se snažila dovtípit se, o co se tam ta řada lidí v čele se sbormistrem pokouší. Vrchol všeho ale přišel s "Don't Cry" od pušek a růží. Dle mého názoru to bylo naprosto nezvládnuté a nemožně zaranžované. Chudák Axl. Po této nadílce se nachystali pomale baladičtí Silent Stream of Godless Elegy. Zpěvačka zaslouží nemalou pochvalu za velmi pěkné vrkání, má silný hlásek a velký rozsah. Skupina se moc snažila, ale nejsem si tak jistá, jestli si přilepšili zpíváním několika skladeb po polski. Taková "I Would Dance" je pěkná i za normálních podmínek (i když ten text svět nezboří) a polská slova jí na kráse rozhodně nepřidala. Hlavní hvězda večera na sebe nechala chvíli čekat, a tak se mikrofonu ujali Harlej. Rozbouřená motorka vsadila na klasiku a předvedla například "Pověste ho vejš" a "Eldorado". A už tu jsou Arakain. Honzovy hlasivky se konečně probudily a skupina se jala propagování své nové desky "Labyrint" a stejně jako na Metalmanii vzpomněla na "Strom života". Posledním kouskem byl opus "Apage Satanas", baladickou menšinu zastoupila "Zapomeň".

Páteční ráno otevřel koncert českých Wave a Flood. Na ploše dováděli nonstopáři a nevybouření pařiči, ostatní třeba dali přednost chutné klobásce spolu s chmelovým nápojem. Hráči se sice snažili a sem tam ze sebe dostali i hutné nápady, ale chyběl nadhled a povznesení se. Vím, jistě to pro ně není jednoduché, jenže jmenované aspekty nehorázně ruší celý zážitek. Zato křiklouni Cobalto z Brazílie se rozhodli svým všudypřítomným f*cking rozpumpovat svaly přítomných diváků. Některé opravdu nadchli, jiní opustili areál a trpělivě počkali na Tamoto, sakramentsky dobré chlápky. Projekt Dennise Poschwatta stříká životodárnou sílu skrz své instrumenty a nechybí ani špetka humoru. Guano Apes sice už nejsou, ale Tamoto jsou schopni rozválcovat konkurenci na plné čáře. Po příjemných Němcích přišli zase sousedé ze západu, agresivní Kreator, rozjiždějící další f*cking šlehu. Zpěvák se snažil zmanipulovat publikum, ale ani pogo mu nevyšlo. První dvě skladby byly pěkně odvedené, bohužel potom se vše slinulo do masité zvukové koule. A to ještě moderátor Kreator před jejich nástupem na scénu porovnal se Slayer a Metallicou, že prý jen oni se jim vyrovnají. A kam zmizeli takoví Destruction?

Po ostré porci vyhvězdičkovaných nadávek nakráčeli na scénu The Gathering. Při nich se dalo slušně relaxovat a připravit se na legendu, chodící památník Whitesnake. Po bombasticky dechberoucím nástupu a vypalovačce "Burn" skupina jela až k "Is This Love". Vše bylo v pořádku až na sóla, pro někoho krajně nezáživná (ono taky dvacet minut honit prsty po hmatníku není pro ušiska moc příjemné) a nudná (výsledek toho, že už mozek nestíhá). Umělecky procítěné tahání strun tak vypadalo jako prázdná výplň devadesáti minut, které pořadatelé bílému hadu věnovali. Poslední jízdu noci měli na starost Masterplan. Česká republika tak naposled uviděla Jorna Landeho, pravého barona metalových končin. Dovolím si tvrdit, že to byl ten nejlepší koncert dne. Zajímavá byla energie, sálající z Rolanda a Jorna.

Po mrazivém spánku ve stanu posluchače přivítali výborní čeští Dark Gamballe. K fantastické komunikaci s publikem přispěl i dobře vybraný repertoár, krom aktuálních pecek z desky "Bonboniera" předvedli i starší dílka. Z jejich vystoupení měl snad každý pocit, že na pódiu stála plnohodnotná skupina z českých luhů a hájů, která je schopná vyrovnat se i zahraničním kanonádám. Na pětačtyřicet minut se na scéně ukázal jeden z nejlepších bubeníků na světě, Mike Terrana z Rage, kteří vystoupili o pár hodin později. Jeho 'drumclinic' neměla obdoby a pak na konci ještě se vřelou upřímností lidem poděkoval, že se na něj přišli podívat a že ho překvapilo množství diváků. Jeho místo pak zaujali Charon z Finska. Nejde dodat nic víc, než že tu máme zase jedny truchlivé metaláky v rádoby tvrďácké slupce. Myslím ale, že na další, ženštinami oplývající Leaves' Eyes a čtyřhlavou potvůrku Crucified Barbara, se publikum těšilo víc (nebo alespoň v případě ukřižované Barči hořelo očekáváním).

Asi od půl osmé se ke slovu dostali výteční Evergrey. Úvodní "Blinded" vystřídala "More Than Ever". Hudební básně, tak by se to dalo nazvat. Baladu zastoupila "I'm Sorry" a jestli někdo pochyboval o originalitě těchto Švédů, s omluvou sklonil hlavu. Škoda, že nepředvedli věcičku "For Every Tear That Falls". Vřele mohu doporučit všem, kteří mají rádi city uzamknuté hluboko uvnitř, ale přesto si libují v působivě jiskrných tónech. Plejádu zloby, krásy a krutosti uzavřel "Masterplan". Ojedinělý úkaz se povedl pořadatelům; postavit vedle sebe Gamma Ray a Helloween, tedy dřívější členy Helloween a nynější dýňovou sestavu. Gamma Ray ukázali doslova zadeknakopávající smršť a následující vystoupení Helloween vedle toho vypadalo jako dobře odehrané cirkusové číslo. Dýně končily svou koncertní trasu k podpoře nového strážce sedmi klíčů a jejich playlist se o moc nelišil do toho listopadového, kdy zařádili ve Zlíně. Tehdá to bylo vskutku řádění. Andi sice opět tancoval s rukama a Sascha majetnicky postával, ale proti ohni Gamma Ray... Ale dost už. Teď má přijít poslední koncert večera, mistři Rage. Palbu zahájili několika skladbami z nové desky "Speak Of The Death". Byla to asi pořádná fuška, poněvadž se zpěvákovi a basákovi Peavymi začalo kouřit z hlavy. Chlad ani zima ale nebránil zdivočelému davu a díky nesobeckému jednání hráčů se Rage stali miláčky publika. Dá se to shrnout jedině takto: Strhující podívaná, úžasná sóla, zpěv a semknutá skupina.

Blížíme se do finále a s ním i ke skupince bestiálností prodchnutých borců z Metal Church. Byli zhruba ve stejné pozici jako Kreator, jen víc rozhýbali po noci promrzlé obecenstvo. Nová studiovka "A Light In The Dark" se stala hlavním předmětem jejich setlistu a společně se zemitým projevem a masitými melodiemi vytvořili onu skutečnou iluzi chrámu, proklatě metalového a provokativního doupěte. Ovšem následující Riverside, to bylo panečku jiné kafčo. Takové líné a blbě míchané, skoro hrušková voda. Přišli mi jako pouze nějaký můstek mezi Metal Church a Korpiklaani - kdyby chyběli Riverside, rozbouření fandové by asi srovnali Jelínkův areál se zemí. Nesmím ale chlapcům křivdit; jejich tvorba sahá na pole téměř progresivní a možná i vláčně geniální. Bohužel se ale domnívám, že to málokdo ocenil.

Korpiklaani se českému publiku pořádně představili už dříve a i na svém prvním koncertu u nás si získali nejednoho fanouška. Nyní svou pozici pořádně upevnili songy jako "Happy Little Boozer", "Cottages And Saunas" a "Wooden Pints". Na závěr si neodpustili rajcovní "Beer Beer", kterou jeden borec za mnou neustále dozdoboval výkřiky: "Pivo!!! Pivo!!!" Své stálé místo v programu mají i Tři sestry. Nikdy nezklamou, předvedou to, co od nich fanda očekává. Jednou z posledních skupin večera byli Edguy. Ostříhaný Tobias rozjel koncert na maximum a nenechal nikoho chladným. Celá plocha před pódiem byla zaplněná, když zněly tóny "Lavatory Love Machine" a po několika skocích zpěvák krásně uvedl jednu z dalších skladeb - "Fucking With Fire". Bouře v publiku Tobiase těšily a i když bylo venku zase okolo pěti stupňů, "Superheroes" a "Mysteria" zahřáli úplně každého (tomu skákání se prostě nedalo odolat). Ke konci Tobias zavzpomínal na svou metalovou operu "Avantasia" a společně se svými kolegy spustil stejnojmenný song. Ještě ale chybí něco šíleného... A "King Of Fools" je tady!

Po nějaké té chvilce se na jevišti vyrojili čtyři cellisté. Správně, Apocalytpica se též dostala ke slovu. Violoncello je krásný nástroj, dá se skrze něj řvát, plakat, smát se a pronikavě pozorovat. Ze začátku začínali cellisté velmi nesměle; každý na své židli, pokorně s pohledem dolů. Právě tak se dali do "One". Za chvíli Eicca seskočil a spustil heavymetalovo-cellový nášup. Následoval ho Perttu a Paavo zatím pořád seděl na židli a s vypočítavě pronikavým pohledem burcoval přední řady hrozičů. S Martou Jandovou pak spustili "How Far", naprosto totožnou s nahrávkou. Aby publikum trochu uklidnili a nebyli zodpovědni za újmy na zdraví některých, dala se osmyčcovaná čtveřice do "Seemann", kterého natočili s Ninou Hagen. Po dlouhých větách jsme se dostali až k poslední, nemalou chvilku očekávané formaci Within Temptation. V čele se Sharon dávají světu to, o co přišel při odchodu Tarji z Nigtwish a plně triumfují i nad Evanescence. Vokalistka je známá svým vysoce položeným hlasem, který je třeba velmi citlivě nazvučit. Bohužel toto ale páni u pultu nějak nezvládli. Výsledkem jsou překrvené bubínky a citlivé uši. Kdybychom ale odmazali tento nedostatek a povytáhli rtuť na teploměru, všichni by se jistě bavili. Takto se jen většina na kost promrzlých metaláků a metalaček modlilo apoň za jeden skákavý kousek. Takové ale u WT nenajdeme. Při peckách jako "Angels", "Memories" a "Mother Earth" se sice objevilo pár rukou na obzoru, ale při závanu větru spadly rychle dolů. Sharon se snažila a lidé ostatně také, ale k úplnému prožití ještě něco chybělo. Škoda.

Masters Of Rock je za námi a nejsem sama, kdo zastává názor, že letošní ročník se obvzláště vydařil a agentura Pragokoncert si připsala u každého návštěvníka velké plus za to, že přitáhla skutečné hvězdy. Kde jinde by také mohli vystoupit Metal Church, než před zraky tisíců párů očí, a kde jinde by Evergrey mohli na svou tvorbu nalákat další hroziče? Těžko bychom našli jiného kandidáta než MoR. Podle moderátorů, kteří poctivě uváděli každou skupinu, bylo publikum naprosto skvělé a úžasné (to prý tvrdili i vystupující). Dokonce se prodalo i něco okolo třiceti tisíců lístků. A proč tolik? Vždyť přece vystupovali samí Masters Of Rock se svou věrnou družinou.

Masters Of Rock, Vizovice, 13.-16.7.2006

Fotogalerie: