The Ordinary Boys jsou kapela, která se dostala do popředí zájmu díky televizní show "Big Brother", v které účinkoval jejich frontman. Deska "Brassbound", kterou poté firma znovu vydala, není špatná. Snaží se míchat indie rock a ska, výsledný produkt je sice zábavný, ale originalitou zrovna neoplývá.
5/10
The Ordinary Boys - Brassbound
Celkový čas: 39:14
Skladby: Brassbound, Boys Will Be Boys, Life Will Be The Death Of Me, Thanks To The Girl, On An Island, One Step Forward (Two Steps Back), Skull & Bones, Don't Live Too Fast, Call The Arms, A Few Home Truths, Rudi's In Love, Red Letter Day
Vydavatel: Warner Music
Je to tak, indierocková scéna již zřejmě svou kulminaci má za sebou. A tak je na čase ji opět něčím přiživit. A co například tím, že ji smícháme s jiným stylem?!
Hm, dobrý nápad, a co třeba indie-ska, mohlo by to znít dobře a vyděláme love. Tak nějak by se možná mohl psát začátek vzniku
The Ordinary Boys. Sice je novinka "Brassbound" jejich druhý počin, ale debut "Over The Counter Culture" se do povědomí moc nezapsal. Sláva
The Ordinary Boys narostla poté, co se jejich frontman Sam Preston přihlásil do britské celebrity-verze "Big Brothera" a řádně tam svou kapelu zprofanoval. Utvořil se kolem nich slušný humbuk a prodejní čísla letěla vzhůru. Nebál bych se je označit za rychlokvašky a klidně bych si vsadil na to, že jejich třetí deska se bude opět prodávat špatně jako debut.
Novinka "Brassbound" se poslouchá dobře už napoprvé. Silné kytarové melodie podpořené trumpetkami, jejichž tóny skáčou jako kamzík, vás s největší pravděpodobností dostanou. Bude se vám to líbit, jenže po třetím poslechu se u mě začal "Brassbound" hodit pouze jako zachytávač prachu. Což je funkce úplně na nic, a pokud jste lovci prachu, určitě si poradíte lepším způsobem, než že si koupíte za pětikilo nové album. Singlovka "Boys Will Be Boys" je parádní a nezlobil bych se, kdyby mě v létě otravovala někde na koupáku. Je důkazem toho, že hit napsat umějí. Jenže hned následující "Life Will Be The Death Of Me" je z devadesáti procent takové obyčejné a provařené skáčko, kterému chybí snad úplně všechno. Když chcete ostřejší ska, určitě si poslechnete radši kapelu typu
Fishbone,
The Ordinary Boys jsou totiž mnohem silnější v indie rock disciplíně. Ty rytmy ska jsou tam našroubované moc uměle a přijde mi, že jen kvůli tomu, aby se něčím odlišili.
Druhá polovina alba je navíc hodně vatoidní (od slova vata), snad kromě "Rudi's In Love", u které si jistě budete namáhat hlavu s tím, kde už jste ji slyšeli. Ani já jsem si nevzpomněl, možná je to jejich originální skladba, ale prostě tohle tady už v několika podobách X-krát bylo, a ač se
The Ordinary Boys snaží přijít s něčím novým, nakonec stejně originální nejsou. "Brassbound" je bezstarostná deska, kterou si nejlíp užijete někde na party nebo při kecání u piva, nic hlubšího v ní nehledejte. Prostě zábava bez hlubšího obsahu.