Kabát, Divokej Bill, Daniel Landa, Cocotte Minute... Ti a mnoho dalších se podílelo na výběru "Kdo neskáče není Čech!". Pro někoho kýčovitá záležitost a pro jiného skvělá věc, jak si zafandit při dusajících rytmech českých umělců. Ačkoliv byl plný Václavák běsnících fandů a hospody praskaly ve švech, české mužstvo Itálii neoklamalo. Patnáctka skladeb nalajnovaného rytmu od předních a nejpropíranějších českých hvězd potěší fanouška s pivkem v pravici a levicí vztyčenou vysoko ve vzduchu. "Svatá pravda" od zdivočelého Billa tepe reproduktory, ale to už tu je Kabát s pohádkou z pekla. Jako ženskou mě to věčné "hej hej hej" už nebaví. Ale asi v tom tkví kouzlo úspěchu, vezmeme-li v potaz kabátovskou tradici.

Daniel Landa a jeho "Holky a mašiny" - prostě ideální adept na hospodskou odrhovačku. Čím dál víc si kladu otázku, proč toto CD vlastně vzniklo. Nějak mě nenapadá co psát o skladbách, když je jedna jako druhá, pořád dokola stejný rytmus. Příjemnou změnu přinese "Keltskej osud" od Krucipüsku, vcelku zajímavé sebranky. Zpěvák vypadá jako skřet (nemyslím to teď nijak zle) a svým osobitým vystupováním se zapíše snad každému do mozkového hard disku. Vydavatelství sázelo vyloženě na slavná jména, po keltském osudu následuje "Dole v dole", opět od Kabátů. Nechybí ani věčný Katapult, drsňáci z Turba a Harlej se známou "Tak jdem dál".

Psát recenzi na kompilační CD ke speciální události, jako je důležitý fotbalový zápas, není zrovna ideální. Nemá cenu mít duchaplné řeči ke skladbám, většinou notorickým. Patnáct šlágrů a časté "hej" (a hrubka v názvu - pozn. kor.), to je tak vše. Výběr nemá pořádný motiv, je to snůška songů v pěkném balení a přijde mi, že vydavatelství se snaží vytěžit na všem možném. A když těží sport, proč by nemohla hudba, která má tu zázračnou moc motivovat?