Yeah! Yeah! Filip Jankovič! Let’s go! Malá rekapitulace na začátek - slovenská akvizice v řadách snaživců z druhý řady honu za titulem SuperStar, co zaručuje spoustu výhod, ale i když nevyhrajete, můžete se hrabat mezi nohama Agátě Hanychový, takže za účast to stojí. Víc než na zpěv sázel na to okolo - hlavně na svoje pohybový nadání - a docela dlouho mu to vycházelo. Na koncertě v Sazka Aréně natrhnul celýmu zbytku hvězdnýho týmu prdel tím, jak showmansky prezentoval unylou, senilní a tak hezky rádiově pozitivní "Cliché" od Support Lesbiens. "F8" je rhythm & blues deska. To je ten styl, jak ho nejlíp umějí kluci za mořem a všichni se je snažej napodobovat, jenže výsledky jsou tak zoufalý, že by jeden brečel. Tahle hudba jde z vás - rhythm in da body, rhythm in da brain, soul and heart. Buď na to máte, nebo ne. Neexistuje nic mezi tím. Jako Csaplár rozlišuje hráče na dobrý a špatný, r'n'b nekompromisně hlásí ano/ne. Kytarovky můžou bejt průměrný, protože to je jiná liga. Soutěž, kde nikomu nejde o invenci, ale všichni chtěj' bejt akorát zpocený a cestou domů konstatovat něco v tom smyslu "To jejich nasazení mi fakt vykopalo mozek z hlavy, voe." Tady album na jednom podkladu, náladě a systému neutáhneš. Tady prostě ne!

Problém číslo jedna: Nevím, jestli je to nějakej konsenzus kluků, co chtějí bejt jako Justin Timberlake, ale proč je sakra skoro celý tohle cédéčko natřískaný láskou ve všech možných podobách, který dovoluje spojení muž-žena (chlapec-dívka spíš)? Samý "tancovávali jsme v dešti", "chceš mě, chci tě", někdy to navíc nedává ani moc smysl, ale naštěstí je to v angličtině, kde podobný věci člověk za a) tolik neregistruje a za b) vadí mu to míň, než kdyby to někdo předváděl v češtině. Jenže i láska je jenom téma a každý téma se dá rozmělnit a znáte ten pocit, když něco rozmělníte moc, tak se vám už ani nechce polykat, protože vám to evokuje zvratky, který se vám nahrnou do dutiny ústní pří různejch příležitostech. Zkrátka je tu moc tématicky jednotných jednotek.

Problém číslo dvě: Souvisí s problémem číslo jedna, protože moc lásky rovná se moc cukru. Přeslazený kafe nikdo nepije, čaj jakbysmet. Navíc to začíná znít jako slabší odvar z nejlepších tracků Backstreet Boys, když byli jako fakt hodně v kurzu. To znamená, že kdybych "F8" recenzoval těsně po rozchodu, vzpomínal bych, jak jsme se spolu měli dobře, váleli se na pláži a já jí masíroval záda, jak jí spadla zmrzlina z kornoutku a já jí dal svoji. Jahodovou. Taky bych si říkal, kde se stala chyba. Takže už asi víte, jak to zní.

Ještě jsem přemejšlel nad dalšíma problémama, ale to by nedalo dohromady odstavec - jak na tohle chce Fíla tancovat, proč tam někde cejtim tu zbytečnou hru na machra, proč nezpívá víc slovensky a hlavně - co ta absence hitů? Nedokážu si představit ani jednu jedinou věc, jak boduje v hitparádách, snad vyjma úvodní "Bring It (Minus One)", kde Jankovič kombinuje slovenštinu s angličtinou. Přes to všechno je ale "F8" jednou z nejstravitelnějších desek, co nám stroj na hvězdy s certifikátem Simona Fullera a visačkou TV Nova předložil. Chce tu ještě někdo třetí řadu? Sedm tisíc šest set párů rukou vyletělo nahoru. To ale byla řečnická otázka...