Bylo půl osmé, u stánku operátora vyhrávali dva dreadovatí chlapíci kytarové linky Red Hot Chili Peppers, hostesky rozdávaly všelijaké letáky. Stáli jsme kousek od vrat areálu Sazka Areny, když kolega řekl: "Já tomu stejně pořád nevěřím, že přijedou. V tom bude ještě nějaká bota!" Pravděpodobně nebyl jediný, kdo tomu, že dorazí Axl Rose, uvěřil až ve chvíli, kdy zrzavý frontman stanul na pódiu. Pokud to tedy nebyl jeho zdařilý dvojník. Přeci jenom těch deset let slibů, jak už zaručeně vyjde "Chinese Democracy", je trochu moc i na nezvykle věrné fanoušky Guns N' Roses. Jestli ale někdy existoval důvod, aby lidé věřili, že kapela vstane z popela a čínskou demokracii vskutku zrealizuje, tak je to letošní turné. Stejně jako na jiných zastávkách i v Praze Guns N' Roses potvrdili, že jsou skupinou nejen životaschopnou, ale také (opět) dobrou. I když pár chybiček by se našlo...

Zvláštní věc. Na plakátech stálo, že koncert začne v osm večer. V Sazka Areně že dokonce už ve čtvrt na osm. Nakonec platil původní termín, ačkoli na podobně velkých show se na dochvilnost sází jen málokdy. Halu vprostřed sluncem zalitých Vysočan rozburáceli kalifornští Avenged Sevenfold. Patřičně potetovaná pětice sice neměla mnoho času, snad nějakých dvacet minut, ale to jí stačilo, aby ukázala, kde jsou její silná i slabá místa. Podobně jako aktuální deska "City Of Evil" i párpísňový set trpěl megalomanskou instrumentací. Chlubit se jako předkapela, že umím pořádně pisklavá glamrocková sóla, to chce buď hodně odvahy, anebo spíše nedostatek soudnosti. Přitom A7X (anglická zkratka názvu skupiny) umějí svoje metalcoreové kořeny parádně spojit s hardrockovou pompézností, což na druhou stranu dokázali i v Sazce. Typově se každopádně tahle parta, jménem svým i pseudonymy členů odkazující k církvi, hodí ke Guns N' Roses náramně.

Když skončili Avenged Sevenfold, nastala asi půlhodinová pauza a bohužel nebyla ten večer poslední. Čekalo se na druhý support - Sebastiana Bacha, někdejšího frontmana Skid Row. Blonďatý rocker dostal prostoru na rozdíl od A7X možná až moc. Hřívou házel jedna radost, všechno podle něj bylo fucking, zpíval skvěle jako za mlada, ale nějak to drhlo. Nastoupil na jeviště ve čtvrt na deset a hrál skoro hodinu, přičemž stihl jak novinky ("Stuck Inside"), tak starší věci "Here I Am" či "Youth Gone Wild". Byla to poctivá smršť, tu připomínala klasický heavy metal á la Iron Maiden, tu přeci jen progresivnější projekty nebo čistý hardrock. Problém nebyl ani tak v produkci Bacha, které v podstatě nebylo co vytknout (krom toho, že se jedná o sice o pořádně valivou, leč nijak originální tvorbu), ale v lidech. V deset hodin, po dvou předehrách už měla většina návštěvníků chuť na Guns N' Roses, nikoli na další a další v zásadě tuctové vypalovačky. Ne náhodou bylo v závěru Bachova vystoupení solidně zaplněné spodní foyer, kde se vysílal fotbal Chorvatsko - Brazílie.

Nejhorší část večera ale na Sazka Arenu teprve čekala. Přestavba pódia, vnadění a kdoví co ještě. To všechno trvalo více než hodinu, takže Axl Rose se Praze ukázal až ve čtvrt na dvanáct. A to bylo dost pozdě, pokud někdo chodí do práce. Více jak dvouhodinový koncert totiž skončil až po půl druhé. Ale k tomu později. Podobně jako na britském Download Festivalu kapela začala s klasikou "Welcome To The Jungle". Teatrální libůstky ze stadionů zůstaly: jednou vyprskly ohňostroje, jindy zase šlehaly plameny. Velká show tedy Guns N' Roses zůstala. Přibyl ale jiný Axl: za ta léta zřejmě občas pracoval se svým hlasem, takže jeho živý projev zněl o poznání lépe, studiověji a čistěji, než jak jej mohou fandové znát ze záznamů z první poloviny 90. let. Co naopak ubylo, jsou elastické trenýrky a Charlese Manson. Ano, Axl Rose celý večer odskákal a odběhal v džínách, ke kterým střídal tričko s košilí, ale pověstné vyhrnuté elastické šortky ani tričko s obrazem vraha Charlese Mansona nenavlékl.

Pro ledaskoho mohlo být také zklamáním, že nejvíc materiálu, který Guns N' Roses zahráli, bylo z "Appetite For Destruction", nikoli z některého "Use Your Illusion". Druhá zazněla "It's So Easy", pak "Mr. Brownstone". Co k tomu Rose vede, těžko posoudit, ale úplně mizerná volba to není, protože ze slavného skoro-debutového alba leader vybral převážně ty ostřejší kousky, které navíc dostaly lehce modernější, progresivnější sound. Vzhledem k tomu, že ovšem došlo i na terminátorovskou "You Could Be Mind" či do reggae šouplou "Knockin' On Heaven's Door", spokojen mohl být každý. Největším překvapením nicméně byly tracky, jež by se měly objevit na "Chinese Democracy" - suverénně zapůsobila především tutová hitovka "Better", která vlezla pod kůži už po prvním poslechu. Ale ani "IRS", ani "The Blues" neudělaly ostudu a naznačily, že pokud album skutečně vyjde, mohlo by stát přinejmenším za pár měsíců čekání. Když jsme u těch překvapení, dalším byla účast Izzyho Stradlina (spolu s Dizzy Reedem a Rosem člena původních Guns N' Roses), jenž se ke kapele připojil na závěr koncertu. A dobrým deseti tisícům fanoušků s Axlem zapěl i Sebastian Bach, střihli si společně "My Michelle".

Koncert měl ale také svoje vady. V kapele hrají tři kytaristé, jedním z nich je i věhlasný Robin Finck, který patřil do koncertní sestavy Nine Inch Nails. Axl Rose jako by chtěl všem škarohlídům dokázat, že Gáni jsou i bez Slashe dobří, a nechával kytaristy postupně kouzlit opulentní sóla v kuželu záře reflektorů. Stejně tak se dočkal i klávesista Reed či bubeník. A to byla hlavní rána konzistenci koncertu, jenž těmito předěly trpěl. Když pak Finck brnkal artrockovou momentku i v půl druhé v rámci přídavků, zdálo se to už jako svého druhu výsměch. Podivně působilo také to, že Axl každou možnou chvíli zabíhal do zákulisí, třeba i jen na pár vteřin (aby se napil nebo vydýchal?), což bylo v ostrém protikladu k dojmu, jímž na pódiu působil: že se skvěle baví, užívá si ten večer a je mu v podstatě jedno, zda jsou s ním lidé za jedno.

Když Sazka Arenou znělo sborové "I Am Not Knocking On Heaven's Door!", uvědomil jsem si, že ani Guns N' Roses nepatří do kolonky "přežité legendy". Že pořád dokáží strhnout. Kdyby celá show skončila (začala) o hodinu dřív a nebyla zbytečně rozkouskovaná instrumentálními exhibicemi a častými pauzami na přestavby, zasloužila by takřka absolutní hodnocení. Jelikož se ale na kdyby nehraje, zůstaneme u toho, že Guns N' Roses se do Prahy vrátili prostě skvěle, byť ne dokonale.

Guns N' Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold, Sazka Arena, Praha, 13.6.200