První proslov: Taneční hudba má produkovat slast. Rock směřuje k vyšším cílům, k transcendenci přes bolest, ale disco nikdy nezajímá nic jiného než pot. Nepřemýšlejte o metafyzice sexuálního styku, holý beat nemá žádnou sémantiku, chce jen rozhýbat vaši pánev. Komu se hnusí tělo, ten ať vstoupí do kláštera, pro nás ostatní: Free your ass and the mind will follow.

Už od konce 90. let se mluví o smrti taneční hudby. Upřesnění diagnózy je následující: zatímco disco umřelo na AIDS, klubová scéna 90. let na touhu stát se novým rockem. Může za to potlačení principu slasti ve jménu vyšších cílů, přes všechny ty jungleové opery, kytarové riffy a punková číra jaksi opomněli, že taneční hudba je hlavně o sexu. Ochabl house a techno vyschlo, velký kopák zní v microhouse jen jako ozvěna někdejší velké erekce a lidé jako já musejí poslouchat The Neptunes a trávit volný čas přemýšlením nad psychoanalýzou rozkroku Peaches (mimochodem její nová deska se jmenuje "Impeach My Bush"). Kdo nám podá v této smutné době viagru? Hádejte do začátku dalšího odstavce.

Nejsou to ani KLF, ani Bee Gees, ale The DFA. James Murphy (aka LCD Soundsystem) a Tim Goldsworthy jsou profesoři aplikované sexuologie, kteří už pět let resuscitují utlumené údy svých posluchačů. Nejdříve jen jako vydavatelé (label stejného jména), pak jako producenti (The Rupture, The Juan MacLean) a také jako autoři (zmínění LCD Soundsystem). A v neposlední řadě provádějí léčbu také jako remixéři s vlastním specifickým soundem. K účinným dávkám extáze výběrů "Dance To The Underground", "The DFA Compilation #1" a "The DFA Compilation #2" si nově přidejte i "The DFA Remixes Chapter One", sbírku jejich nejdůležitějších remixů, které spáchali za poslední roky. Až budou za pět set let naši definitivně unfunkatizovaní potomci pátrat po zbytcích dávné civilizace zlatých časů finální sterilizace a najdou tuto desku, policie ji okamžitě zkonfiskuje a vědci ji prohlásí za anomálii, spiknutí nepřátel pokroku.

Remixy The DFA nejsou jen tak obyčejné překopávky pro tancechtivé. Ať už je originál jakýkoliv (Blues Explosion nebo Fisherspooner), Murphy a Goldsworthy si vždy dají dobrou práci s vykutáním nejfunkóznějších elementů skladby, kolem kterých pak postaví svoji vlastní stavbu z hypertanečních ingrediencí (retro zvuky, cowbells). Jejich práci oceníte, když si srovnáte originál a remix, vezměte si třeba původně hodně nudný "The Boxer" od The Chemical Brothers, při jehož poslechu se musí anglická dvojice červenat až za ušima. Remixy The DFA obvykle pomalu budují atmosféru a po vzoru long disco mixů ze začátku 80. let gradují až někdy kolem sedmé osmé minuty. Tady už vám většinou nezbývá než zvednout ruce nad hlavu a začít tancovat. Mistrovským kusem je "Deceptacon" Le Tigre, skvěle se to povedlo i s "Dare" Gorillaz. Tady si dovolím nahradit svůj text komentářem jednoho čtenáře portálu Metacritic:
matt a gave it a10:
"When I listen to this album it makes me want to fuck a girl, beat the shit out of someone, dance my ass off, and break something all at the same time. Fucking awesome, man."

Jedinou malou nevýhodou této kompilace je, že není mixovaná. Murphy si třeba ještě mohl udělat chvíli čas a natočit druhý, mixovaný disk. A nebo alespoň přidat do balení nějaký ze svých starších mixů. Mudrlanti by si mohli stěžovat, že chybí jiné jejich oblíbené remixy jako třeba "Sunplus" J.O.Y. nebo "Rise" od Delia Gonzales a Gavina Russoma, ale alespoň je ještě co objevovat. Těšme se na "Chapter Two".