Stavitelé pražského sídliště Sluneční město přichystali nejen pro své nájemníky už druhý ročník menšího rockového festivalu. Prostor celé akce je silně omezený na plácek mezi paneláky obehnaný plechovým plotem á la novostavba. Estetické nedostatky zázemí však organizátoři vynahradili více než lákavými jmény účinkujících. Sobotní odpolední program pro děti s hvězdami SuperStar Petrem Bende a Gábou Al Dhábou, souborem Brécy a skákacím hradem skončil. Návštěvníci se žlutými páskami poslušně a překvapivě poctivě opustili areál a nahradili je ti s oranžovými. Nuže, večerní část festivalu pro dospělé, která slibovala lahůdku v podobě čtveřice odlišných, přesto nesmírnou dávkou energie v různých skupenstvích si podobných kapel, mohla začít.

Žádné rozehřívací kolo. Sotva se dopilo první pivko na osvěžení, gejzír výbušné energie ženského elementu Gaia Mesiah postavil většinu přítomných na nohy. Rázem se utvořil živelný kotel, až berle létaly vzduchem. Mezi Markou a jejím naprosto oddaným, v rámci dnešního večera i nejpočetnějším publikem to jiskřilo, na obou frontách pulsovalo vzrušující napětí. Přes určitou časovou tíseň si ani Morella neodpustila nějakou tu kytarovou vyhrávku, Misha předvedla svoji dynamickou hru na bicí a Joshova přesná basová linka jim skvěle sekundovala. Řízné divoženky a jejich chlapecká výpomoc vychrlily na publikum čtyřicetiminutový festivalový balíček svých největších a nejchytlavějších hitů, mezi kterými samozřejmě nemohly chybět "Legualize Marihuana", "White Man" nebo "Maňana".

Úplně jiný druh energie vnesli do areálu -123 min.. Na uklidněnou spustili svoji hudební exhibici. Bínova kytara si melodicky povídala s Janáčkovou basou a oba nevynechali, samozřejmě za hutné podpory rázných Vajglových bicí, mistrná sóla a naléhavé instrumentální vyhrávky; tu v jazzovém, tu zase v etno nebo třeba funkovém rytmu. Největší prostor dostaly především skladby z desky "Home?". Většina přihlížejících však tohle živočišné a svižné řádění pozorovala spíš rozpačitě a raději si jen s pivkem v ruce podupávala do neúprosného sletu těch různorodých rytmů.

Ještě tvrdším oříškem pro některé byla sonda do kulturního podzemí tuzemské rockové minulosti s charismatickou legendou The Plastic People of The Universe, přesto však tihle nezničitelní a neodraditelní undergroundoví veteráni posilnění o basačku Evu Turnovou sklidili vlnu obdivu i u těch mladších ročníků. Oživili staré songy, tu zvláštní a na naše poměry originální a nespoutanou fúzi rock'n'rollu, vážné hudby a psychedelie s nevšedně poetickými a intelektuálními texty. Vystřihli mimo jiné asi svou nejznámější skladbu "Podivuhodný mandarín" a na závěr jsme si s nimi zapěli podbízivé, ošemetně nevinné "Muchomůrky bílé".

Na intelektuální atmosféru podniklo úderný nájezd nabubřelé Vítkovo kvarteto a jejich "Pražskej démon" zasadil nostalgicko-sentimentální plastické náladě smrtelnou ránu. Před pódiem se strhla mela, všichni milovníci téhle dekadentní skvadry se hrnuli co nejblíže oblíbeným recesistům. Celým Slunečním městem se rozléhalo nadšené, sborové "Je to von, je to von!" a všichni symbolicky napřahovali ukazováčky k Jiřímu Růžkovi. Vítkáči se do toho pustili jako vždy s vervou, že jim bylo jeviště malé. Ještěže nechali část svého bandu doma a museli si tentokrát vystačit jako sedm "částečně" statečných.

Růžek si lascivně pohrával s publikem, které mu to jako vždy naprosto žralo. A samozřejmě si přišlo na své i oko nemravy. Je jasné, proč se program tak nenápadně o hodinu posunul. To, co se dělo na jevišti "Vítkofců", by bylo před desátou totiž nepřípustné. K všeobecnému nadšení pánské části publika se na scéně objevil neodmyslitelný prvek jejich koncertů: dvě spoře oblečené děvy, které ještě zdůraznily, že "Aids, to je rajc!" Dívky se musely spokojit s obnaženou mužnou hrudí Jiřího Růžka. Své živočišné řádění zakončili ve čtvrt na dvanáct božští ďáblové Vítkáči ještě jedním "Démonickým" přídavkem.

Nejzajímavější hudební zážitek mě však čekal až po dramatickém hledání zastávky v autobuse směrem na Smíchov. Několik rozjařených postarších rockerů rozezpívalo celý "Toulavý autobus" nejrůznějšími rockovými odrhovačkami a navrch přidal jistý rocker Pavel svou vlastní máničkovskou, ryze nekonvenční tvorbu.

Sluneční město, Zbraslav, Praha, 10.6.2006