Kytarista Glenn Tipton je spíše znám z postu vládce šestistrunky v metalové mašinérii Judas Priest než jako sólový umělec, který by dal dohromady plnohodnotné a překvapivé album jiného rázu, než jak jsou fanoušci Jidášova kněze zvyklí. Opak je ovšem pravdou. Do hudebních obchodů po okovaných špičkách přibaletil raritní materiál, deska "Edge Of The World". Krom Glenna si fanoušek poslechne i další dva přeslavné muže rockové a metalové scény - bubeníka Cozyho Powella a Johna Entwistla. Občasné klávesy si střihnul též nemálo slavný Don Airey. Upřímná chuť hrát nakazí už na začátku naší pouti albem. To se rozpovídá "Unknown Soldier" a při poslechu dalších skladeb musí posluchač smeknout před Glennem a jeho přáteli, poněvadž kytarista netěží už z dávno vyřklých nápadů. Je to hudba na hraně rocku a metalu. Hráči použili z obou kotlů to nejlepší. Tím, že se skladby řadí do sekce "archivní a dosud nevydané", značně přibraly na hodnotě.

Krom naprosto brilantně zvládnutých sól bubenických i kytarových zaujme též Glennův vokál. Zpěvák se nepouští do extrémně melodických skluzů, glissand a kudrlinek. Je cítit, že pan Tipton bere své hlasivky jako další hudební nástroj, který má po ruce a který může téměř bez výhrad okolí použít, a tím svou tvorbu obohatit. Kompozice všech skladeb je slušně propracovaná a party hráčů do sebe zapadají jako ozubená kolečka. Zde se totiž projevuje hlavně muzikantská vyzrálost a zkušenosti. Třetí skladba "The Holy Men" vyniká přímočarými riffy rockového rázu, které se střídají s přírazovým rytmem bicích. Překvapení potkáme na naší stezce písní v rockové "Never Say Die" s odvázaně rychlým sólem. Ale to pravé ořechové teprve přijde.

Po "jemnější" náloži přichází na řadu tvrdé "Resolution" s nepřístojně chytlavým intrem, které si asi brzo budu pískat v koupelně. Nebyla by to deska heavymetalového kytaristy, kdyby chyběl baladický pomaláček. Tuto úlohu splňuje slzyronivá a nabasovaná "Searching". Deska se ve své druhé půlce konečně rozjela a mezi další silné skladby můžeme s klidem zařadit "Give Blood". Přemýšlivá "Crime Passion" je trošku náročnější jak hudebně, tak ideově. Tady bychom možná(!) mohli najít nějaké vodítko k Jidáškům, ale velmi nenápadné a decentní. Předposlední kousek stejného jména jako CD bych osobně korunovala na rockový opus s metalovými brilianty. Následující jedenáctka "Stronger Than The Drug" pěkně uzavírá celý příběh šesti strun, dvou paliček a dalších čtyř tlustých basových špagátů. Příběh o cestě až na samotný konec světa.

"Edge Of The World" bych zasunula mezi klenoty rockového archivu starších dob. Krom pravověrných metalových riffů se posluchač dočká i něčeho z hard rocku. Prvních pár kousků se liší od druhé poloviny desky důraznějšími rockovými aspekty, které se v zápětí promění v paganiniovskou exhibici. Glenn Tipton umně balancuje na dělicí čáře mezi rockovým a metalovým nebem. Musím vzít v potaz rovněž fakt, že doba, kdy se deska rodila spolu se svou sestřičkou "Baptizm Of Fire", nebyla pro Glenna a ani pro Judas Priest po odchodu Roba Halforda nejlepší. Tvoření těchto dvou sólovek přineslo Glennovi jisté odreagování a milovníkům poctivého rocku potěšení. Sami uznejte, že za to vše si všichni tři umělci zaslouží co možná nejvyšší počet korunek.