Vlasta Redl s Kapelou, která se jmenuje každý den jinak, Jaroslav Samson Lenk s uskupením Hop Trop a Slávek Janoušek sám za sebe patří k pilířům českého folku. Poprvé spojili své síly před šestnácti lety na společném albu "Zůstali jsme doma", podruhé o devět let později na desce "Kde domov můj". Domovská série je nyní rozmnožena na trilogii velmi barevnou novinkou "Barvy domova". Přiznávám, že první dvě zmiňované desky neznám, ale mám takový dojem, že brzy poznám. Ta třetí je totiž výtečná, takže myslím, že mne ke svým starším sestřičkám přivede. Na oplátku bych rád tebe, milý čtenáři, přivedl k tomuto dílku novému.

Když občas kráčím po poli sám
Hlavu otáčím tam kde to znám
A slyším křik a hlahol dětí
Ten drak ti nepoletí

A já se snažil a tolik chtěl
Aby mi letěl a aby mi šel
Už vím jak chutná posměch dětí
Můj letěl až napotřetí

...

Jakoby někdo proutkem švih
Těch roků v tahu co já všechno stih
Muziky bytů žen a dětí
A brzdil až napotřetí

Ne všechno člověk zmůže sám
Však co jsem chtěl to nakonec mám
Většinou už ti draci letí
V tom životním pololetí

Často slýchávám úvahy, proč se žánru folk v našich končinách tolik daří. Odpověď je snadná: Jsou tu totiž folkaři, co umějí napsat písničku s chytrým textem a silnou zapamatovatelnou melodií. A přesně takových je tahle deska plná. Je kupodivu úplně jedno, zda zrovna hraje a zpívá Slávek, Samson nebo Vlasta. Popravdě řečeno, pokud se na to nebudete soustředit, vlastně to ani nepoznáte, stejně tak, jako vám bude při poslechu jedno, kdo tu kterou píseň napsal, což autoři deklarují i v bookletu.

Jdou koledníci
Tak ukažte se strýci
Kroťte zlost
Už jde host
Pozdrav pámbů hrát

Jdou koledníci
Po všech polednících
Lidi zlatí
Každý vrátí
Co kdy nenakrad

Občas se těm veršům dá vyčíst trocha té prvoplánovitosti, ale pánové už to tak prostě mají. Nic to ale nemění na tom, že jsou skvěle napsané, plné nápadů a že si je po pár posleších budete prozpěvovat. Nástrojové obsazení také nečekejte kdovíjak bohaté, dominuje samozřejmě akustická kytara, ke které su tu a tam citlivě přidá dobro, foukací harmonika, případně dokonce buben a flétna, jako třeba v nádherné úvodní instrumentálce se zvláštním názvem "Vždyť přece všichni", který je vysvětlen jejím melodickým pokračováním v podobě písně "Jsme jenom lidé".

Vždyť přece všichni jsme jenom lidé
A každý chce se jen mít trochu líp
Nikdo z nás neví odkud co přijde
A zda nás štěstí neošulí

Vždyť přece všichni jsme jenom lidé
Lalala lálá lalala lá
A jestli slunce zítra zas vyjde
Dobře ti tak

Nic nového pod folkovým sluncem. Jen jedna výtečná deska s dvanácti krásnými písničkami, mezi kterými není slabší kousek. A to mi vůbec nepřipadá málo!