A nebudeme to zbytečně napínat, funkční to rozhodně bylo. Jako první začal hrát Slávek Janoušek. Folkový bard z Ústí nad Orlicí se aktivně věnuje muzice už víc než padesát let. Ani on ještě nechytl tu nemoc, kdy muzikanty ke stáru už nebaví skládat nové písně a žijí z toho, co už vydali. U Janouška je to naopak. V poslední době ho zásobuje texty básník Jiří Žáček a spolu vydávají alba "Učitel Žáčkovi / Žáček učiteli". A nehodlají přestávat - Slávek prozradil, že už chystá další CD s jeho texty, i když by rád po čase zase napsal i nějaké své vlastní.

Hodně se vzpomínalo na dobu před sametovou revolucí, vážně i nevážně, na neustálé hrozby studených válek, na legendární auto Škoda 1000 MB, na dobu, která prostě v sobě nesla své hrozby, nepříjemnosti, ale měla i své kouzlo. Janoušek mohl vybírat z více než dvou desítek vydaných alb, sólových i těch, jež byla součástí nejrůznějších projektů. Z nich je nejslavnější asi ten se Samsonem a Vlastou Redlem. "Kdo to zavinil", "Revize jízdenek" a na závěr "Halleyova kometa", která se později stala i terčem fórku frontmana následující kapely Víti Troníčka. Více než hodina svébytných písniček utekla velice rychle.

Marien hráli vždycky jako první, a jejich sety proto většinou trvaly jen něco málo přes hodinu. Letos to bylo jinak, a jak přiznal Troníček, díky tomu, že se jednotlivá vystoupení ukládají na YouTube, si lámal hlavu nad tím, jak to nedělní opepřit, aby se nepodobalo předešlým jako vejce vejci.

Má výhodu v tom, že navzdory covidové době i faktu, že valná většina skupiny není opravdovými profesionály, ale živí se jinou prací, je aktivní v nahrávacím studiu, a vznikají nová alba. Marien vydali zatím poslední desku "2020" předloni, následovala však frontmanova sólovka "Mnohotváří větru", ze které taky zazněly songy "Tábornická" a "Světlo člověčiny".

Jinak z pravidelného setlistu zmizela třeba "Olešnická" nebo "Ze skla" a přibylo například několik krásných coverů, například "Tak jen pojď" z dílny Spirituál kvintetu anebo pecka "Sometimes When We Touch" od Dana Hilla (u nás známá jako "Stokrát chválím čas" od Karla Gotta), kterou jen tak ve dvojici s Víťou zapěla Karolína Böhmová. Mezi zdmi rekonstruovaného telčského zámku se ty tóny nesly nádherně.

Legrační westernový duet "Butch Cassidy a Sundance Kid" vystřídal další duet manželů Troníčkových "Ó, synku můj", tentokrát na daleko vážnější notu války na Ukrajině. Přemýšlivější je i skladba" Alchymista", ale celkově je nutno říct, že si Víťa Troníček dal s playlistem práci a výsledkem byl pestrý koncert, kterému nechyběly romantika, energie i obyčejné lidství.

Souznění tří akustických kytar, skvělá práce s tamburínou a vůbec s perkusemi Zdeny Troníčkové, nejen tyhle faktory stály za celým krásným večerem, který zakončila symbolicky "Imaginární hospoda" od Slávka Janouška. Tu si zapěly obě kapely na pódiu společně. Pak se někteří z účinkujících přesunuli na náměstí a tam pokračovali v muzicírování se svými fanoušky až do časných ranních hodin.