Je to huba nevymáchaná. Je to génius. Je to drzej spratek. Je to nafoukaná hvězda. Dalo by se pokračovat vyjmenováváním toho, čím vším je nebo by mohl být Mike Skinner. Britský výrostek, který stojí za svérázným hiphopovým projektem The Streets. Celosvětově se mu podařilo prosadit především s dva roky starou nahrávkou "A Grand Don't Come For Free", po jejímž úspěchu Skinner ukázal, že ač je hiphoperem, pařit dokáže jako správná rock'n'rollová star. Ženské, chlast, drogy, rozmlácené pokoje, skandály... a nakonec prázdné konto. Proto přišel čas na symbolicky nazvanou placku "The Hardest Way To Make An Easy Living". V naší hlavní recenzi, kterou měl na starost Karel Veselý, dopadli The Streets výborně: dostali 8/10 a dokonce se stali albem týdne. Co na to dalších deset redaktorů musicserveru?

Hynek Just - 4/10

Stejně tak jako může člověk být při poslechu nové desky odměněný za to, když minulost daného interpreta zná jak své boty, může být výhodou i postoj zcela nezaujatý, nezatížený historií kapely. Oba úhly pohledu mají své výhody - koneckonců právě proto vůbec vznikl formát makrorecenzí. Autora tohoto příspěvku, hlasícího se k druhé skupině z výše jmenovaných, mnozí "streetsfajnšmekři" patrně zatratí. Může jen přiznat, že snaha tu byla, chtěl přijít The Streets na kloub. Ale nešlo to. Při albu se i po několikanásobném poslechu nudí, vadí mu nezajímavý umělohmotný zvuk, který a priori hází desku do role rádiové kulisy, chybí mu dynamika, postrádá výraznější melodie. Nebýt uprostřed svižnější - a snad jediné zapamatovatelné - "When You Wasn't Famous", asi by nenašel na nahrávce žádný záchytný bod, od kterého se odrazit - poradíte, v čem dělá chybu? Uznává, v hip hopu není kovaný. Ale proč to třeba u The Fugees funguje a člověk u nich vůbec nemusí řešit, co poslouchá za styl a čím by měl být pro poslech vybaven?

Luboš Kreč - 6/10

Nejsem sice zarytý fanda, ale hip hop mi přinejmenším nevadí. S The Streets jsem přišel do styku už před pár lety na "A Grand Don't Come For Free" a měl jsem z desky vesměs dobrý pocit. Ten mám i z "The Hardest Way To Make An Easy Living", leč není to bez výhrad. Předně mi štve, že si nemůžu přečíst pořádně texty, protože slangová angličtina, jak ji servíruje Mike Skinner, je z dobré poloviny hodně špatně srozumitelná. Přitom to něco, které pochytám, je vtipné, nápadité. Holt škoda. Pak mám - a to trvá z dřívějška - takový neurčitý pocit z jeho projevu. On to vlastně není rap, on tak povídá, trousí slova, komentuje. Podivný flow, chce se říct. Ale budiž. Nejvíc mě ale štve, že "The Hardest Way To Make An Easy Living" jenom tak prostě je. Je to příjemné, občas tím probleskne dobrý melodický nebo rytmický nápad, Skinnerův tok sem tam naruší příjemný vokál, ale chybí mi tam něco, čím by deska skutečně vyčnívala. Možná pořádný hit, možná větší úlet. Textově to snad je extra třída, ale já to prostě nerozluštil. Proto jen lehce nadprůměrné hodnocení.

David Věžník - 7/10

Říká to každý, protože to je pravda: Grime, potažmo Skinnerova tvorba, je hlavně o textech. Ovšem hudebně to taky není žádnej tabáček. Skinner ví, že má-li zaujmout i neanglicky hovořící záostroví, nesmí na melodie zapomínat. Taková "Has It Come To This" byla prostě po hudební stránce pecka jak dělo. Ale stejně jsme v Česku. Posluchač nadprůměrně znalý angličtiny může mít po poslechu "THWTMAEL" chycenou tak čtvrtinu textů, po přečtení textů, s jejichž přepisy mají problémy i anglické weby (proč je do prčic nedal Skinner do bookletu?), má tak další čtvrtinu. Polovina (pro ty nejlepší angličtináře se zkušenostmi ze života v UK snad i čtvrtina) zůstává stále zahaleným slangovým tajemstvím. Českému posluchači tak zbývá vnímat tu originální zvukovou koláž: prdivý kopák, Skinnerovo legrační cockney a ty chytlavé melodie ("All Goes Out The Window" a "Never Went To Church" se nedají označit jinak než smutné), rozpustilé antihudebnické aranže (člověk může být rád, že i když Skinner skladbu brutálně utne, dopočítal aspoň do konce taktu, což se na "Original Pirate Material" stávalo zřídka). No a to je na poslech solidní zábava.

Tomáš Tenkrát - 7/10

Nejsem fandou hip hopu. Vždy se mě dotkly jen ty největší kulty. Stejné je to i s kultem s názvem The Streets. První, co mě trochu rozhodilo po vložení disku do přehrávače, byla těžce anglická angličtina Mikea Skinnera. Tím se mi dost ztížila situace, protože - jak je známo - anglické mletí je na srozumitelnost nejtěžší. V bookletu texty nejsou, tudíž jsem se chytal až při takovém sedmém poslechu. A že ty veršovánky za ten čas stojí! Má chytré texty, dovolí si zavtipkovat (typickým anglickým stylem), stejně jako vás nečekaně zarazí až přílišnou upřímností. Někdy je to, jako když čtete knížku, hodně se zaposloucháte a text mu se vším doslova zobete z ruky. Nicméně po hudební stránce je to pro mě docela zklamání. Fází, které by mě po hudební stránce zaujaly, je minimum. Zajímavě surrealistický je první track "Prangin Out", nejmelodičtější a vůbec asi nejlepší tklivá skladba "Never Went To Church" a pod kůži mi vlezl i první singl "When You Wasn't Famous". Asi do toho nevidím tolik jako kolega Veselý, ale nic tak převratného na "The Hardest Way To Make An Easy Living" neshledávám. Poslouchá se to dobře, ale jak dlouho?! Nové album The Streets nepřináší nic nového. Ano, ty texty za to stojí, ale jinak je znatelně cítit, že Mike Skinner neměl zrovna plný rukáv nápadů.

Tonda Kocábek - 7/10

Upřímně - nikdy jsem nechápal lidi, kteří se mi snažili namluvit, že hip hop je punkem dneška. Pokud tedy nebudeme mluvit o pózách, velkých ramenou a tvrďáckém výrazu, který také ale může být leckomu k smíchu. Provokovat je totiž den ode dne těžší a povykem už v současnosti naštvete maximálně tak pár senilů. Není divu, že v méně konzervativních končinách se podobná hudba řadí k tomu nejrozšířenějšímu mainstreamu. Navíc je tu ten známý problém, že mezi tímhle naštvaným cinkotem zlatých řetězů téměř vše stojí a padá s textem. A co dělat, když jste na tom s angličtinou mizerně, že jen tu a tam něco málo pochytíte? Na první poslech mě tak tahle story docela znudila. No co, nejsem ani čtenář Bbaraku, ani trendy pipinka, showbusinessová sláva mě nebere, svět Mikea Skinnera je mi cizí a taky už nejsem nejmladší. Jenomže na to, abych nehledal v popu umění, jsem už zase starý dost. Takže jsem si to album pustil podruhé, počtvrté... a zjistil, že to zas taková nuda není. Baví mě nálada titulního kousku, baví mě bezstarostně rozjetý singl "When You Wasn't Famous", s koutky mi pocukává motiv z "Let It Be" našroubovaný do následující "Never Went To Church", a těžko vyháním myšlenky na Chumbawambu při poslechu "Can't Con An Honest John" i některých dalších vokálů. Celkově vzato se toho tady na můj vkus hudebně neděje až tolik, ale právě v té jednoduchosti se skrývá kouzlo. Tohle pouliční rande nebylo marné.

Radek Londin - 8/10

Milý Mikey, už když se začalo na síti šeptat o tvém prvním albu, nemohl jsem se dočkat vydání (dobře, stáhl jsem si něco, abych nekupoval ulice v pytli). V ten den jsem musel hopnout po třináctihodinové směně na kolo a hnát se podzimním večerem po Parkway Drive do oblíbeného Plan 9 musicshopu, aby mi snad nezavřeli. Bylo to za mořem a tvůj anglickými cihlami obroušený jazyk mě tehdy pohladil po mé euroduši, stejně jako obhroublá verze dosud uhlazeného 2stepu. Hlavně na druhém albu jsem si pak zamiloval tvůj melodram digitálního věku, který mi tak připomíná osudy hrdinů filmu "Human Traffic". Máš už dost stylově spřízněných konkurentů a varoval si, že tvoje třetí album bude slabé, ale já ti na to neskočil, respektive skočil, jelikož i napotřetí ti to žeru i s navijákem, jenž má tentokrát podtitul Dekadentní život celebrity v první osobě. I když hudebně stepuješ na stejným plácku, máš nové téma a po zhlédnutí fotek v bookletu, kde máš tak pekelně vykulené oči, věřím, že jde opravdu o autobiografii zvlčilé existence. Teď mě zrovna nejvíce baví "Prangin Out", "Memento Mori" a "Two Nations", ale už zítra to bude zase jinak, jelikož zase vládneš mým sluchátkům. Už moc nekoketuj s drogami, hranice kreativity jsou vrtkavé a příště už pointy nemusí přicházet s takovou lehkostí. Jo, a přijeď se k nám někdy podívat!

Ondřej Ručka - 8/10

Dávno tomu již, co jsem v Paskvilu viděl/slyšel první video The Streets s nerudným klučinou, který si hrál na dospělého. Když byl k písni přidán komentář o zdařilém hip hopu, vykulil jsem oči a pomyslel si svoje. Na The Streets jsem dočista zapomněl. Jenže za nějakou dobu koukám, hledím a čtu, The Streets se na mě začali valit ze všech médií a debutové "Original Pirate Material" se před čtyřmi lety stalo snad jednou z nejdiskutovanějších a nejpropíranějších nahrávek roku. Dlouho jsem odolával, ale nakonec jsem před dvěma lety podlehl a "OPM" si poslechl. A ono se mi to líbilo. A dokonce moc. "A Grand Don't Come For Fee" jakbysmet a ač se přiznám, že jsem nikdy nebyl schopný komplexně vnímat text (ale to je můj problém s britskou angličtinou obecně), Skinnerova výslovnost, akcent a vůbec rytmus je ve světě ovládaným černýma hustlaz' a niggaz' velmi zábavný a svěží. "The Hardest Way To Make An Easy Living" svým názvem potvrzuje, že autor si potrpí na krkolomné názvy svých desek, ale také potvrzuje, že ač Mike Skinner již potřetí nahrává desku podle víceméně stejného mustru, tak i potřetí ji umí udělat velmi zábavně. Možná ne až tak originálně, ale stále je to poslech který, i když nakonec porozumíte jen fragmentům textu, vyvolává úsměv na rtech. Originální cesta britského hip hopu, kterou The Streets prošlapali, je doteď cestou v českých luzích a hájích neprošlapanou, proto se každý výlet po ní stává dobrodružstvím. Vítaným.

Eva Balaštíková - 8/10

Je tam všechno. Sex, drogy, hip hop a nakonec i ten rolls royce. Víte, Miku Skinnerovi byste sežrali téměř cokoliv. A ještě byste mu to vychválili, jak je to originální, vtipné a vytříbené. Na jedničce nás uvedl do situace, v dvojce ukázal svoji slovní zásobu a talent, jak správně napsat (třeba váš?) životní příběh, na trojce se z toho všeho dostává. "The Hardest Way To Make An Easy Living" není ani tolik o hudbě, jako o převedení posledních dvou let Skinnerova života do audio podoby. Myslím, že kdyby u sebe měl po celou tu dobu fotoaparát, jednoduše by teď vydal soubor fotek. Mike ve vaně, Mike si dává lajnu, Mikova prázdná židle na Brit Awards, Mike v paranoie, Mikův účet za další zničené apartmá, Mike s nadhledem, Mike v bankrotu, Mike před nablýskaným rolls roycem (ta opravdu existuje!). Tak by to určitě bylo. Ale on natočil desku. Foťák nechal doma nebo ho ztratil, možná ho ani nikdy neměl. Poslech jedenácti novodobých anglických pohádek pro dospělé vám zprostředkuje sarkastický pohled do soukromí jednoho britského rappera, dá vám představu o tom, co očekávat, když odpovíte na inzerát s předmětem "staňte se slavnými", a ano, dokonce vás i pobaví.

Benjamin Slavík - 9/10

Přiznání na úvod. Rozhodně nejsem tím, kdo by hip hop poslouchal a nějak obšírněji se mu věnoval. Naopak, mé srdce bije pro rocknroll. Dříve jsem dokonce byl k hip hopu předpojatý. V době, kdy jsem v životě vršil jednu chybu za druhou a mé chování bylo přirovnatelné - ani nevím k čemu. Je to pryč, aspoň bych chtěl, aby to bylo za mnou. Předpojatost vůči hip hopu také. Já a The Streets. Asi to bude láska. Kapelu jsem si zamiloval po prvním poslechu. Po prvním zhlédnutí klipu. Vynikající, moderní muzika. Rapované pasáže se proplétají s melodickými refrény. Žádná pózerská nasranost. Žádné pózy. Mike Skinner vypráví. Texty o něčem, které ve skvěle zpracovaném bookletu nejsou. Dokonce i o takových veličinách, jako jsou Johnny Cash, Stevie Wonder, rocknroll a MTV. Ironie, příběhy o životě hvězdy, o tom jak nejtěžší cestou dosáhnout lehkého žití. Možná o víře. O víře v nic. Ač deska zní pozitivně, tak je paradoxně temná, což se na albu mění jen párkrát, třeba ve skladbě "Hotel Expressionism". Deska občas působí spíše popově. Což není vůbec na škodu, jemné melodie dávají vyniknout Skinnerovo uvolněnému hlasu. Tohle je zkrátka hip hop. Hip hop, který v MTV najde těžko své místo. Nemyslím si, že se teď ze mne stane hiphopový fanoušek, ale minimálně budu za pár let netrpělivě vyhlížet další desku The Streets a doufat, že bude stejně dobrá jako tato. A vůbec, tohle je rocknroll, jen bez kytar.

Marie Malechová - 9/10

První ani druhé album The Streets jsem neslyšela. Nezajímala mě. Po pravdě řečeno jsem o The Streets před "The Hardest Way To Make An Easy Living" slyšela asi tolik jako o korálových útesech v Rudém moři. Tak trochu jsem si je zařadila mezi britské kytarovky. To kvůli tomu magickému The v názvu. Tahle deska byla ale pekelně očekávaná, a proto bylo těžké nedozvědět se o Miku Skinnerovi možná víc, než jsem kdy chtěla vědět. Ať už byly informace pravdivé nebo ne, tenhle chlápek v pruhovaném svetru (nebo, chcete-li, v růžovém triku) mě prostě zaujal. Celebrita, která se netají tím, že jí ten život mezi smetánkou baví. A co víc, dokonce se neostýchá o tom životě i mluvit. Mluví o něm tolik, že to vydá na koncepční album. Nuda? V žádném případě. Mike se v showbusinessu ani v textech o něm pojednávajících neztratil. Ty vtipné texty vás dostanou natolik, že si zřejmě ani neuvědomíte, že Mike občas zpívá tak trochu falešně. Ví, že mu to bude odpuštěno už kvůli první "Prangin Out", potom znovu kvůli "The Hardest Way To Make An Easy Living". Při poslechu "When You Wasn't Famous" se budete bavit tak, že zapomenete na to, že jste nějaké připomínky k tomuhle chlapíkovi kdy měli. První ani druhé album si kvůli tomu asi nepořídím, ale tohle třetí se v mé věži rozhodně ohřeje. A to tak, až mu to nebude milé.