Tak. nedá mi to, abych si na začátku nepostěžoval. Tahle recenze už byla jednou napsána, ale protože jsem ji průběžně neukládal a protože mi spadl Firefox, zmizela v hlubinách času. A nyní k tématu. Funk. Když se vysloví tohle slovo, u věci znalých se asociuje několik jmen - George Clinton, James Brown a taky v neposlední řadě Sly & The Family Stone kteří se zjevili jako kometa na přelomu šedesátých a sedmdesátých let uplynulého století a na hudební scéně způsobili menší revoluci. Po pár desítkách let se na Slye stále vzpomíná, a tak mnozí z jeho hudebních následovníků a uctívačů rádo přispělo na svérázné best of v podobě předělávek jeho pecek od hvězd dnešní urban music. Vzniklo tak "Different Strokes By Different Folks" produkované samotným Sylvestrem Stewartem aka Slyem Stonem.

Do Funku přinesl Sly místo sexu silnou politickou angažovanost a jako první byla i jeho kapela multietnická, díky čemuž se stal miláčkem černošských a angažovaných rozhlasových stanic. Ale nejen to, pamětníci tvrdí, že na Woodstocku patřilo vystoupení Sly & The Family Stone ke zlatým hřebům celého festivalu. Rychlá popularita ale Slye semlela, stal se drogově závislým, začal chodit pozdě na koncerty nebo rušil vystoupení úplně a pomalu upadal v nemilost širokého posluchačstva. K návratu mu později nepomohla ani úlitba směrem k disco vlně a ač v osmdesátých letech chvíli spojil své síly s Georgem Clintonem, k úplnému návratu na scénu už nedošlo nikdy. Nevermind, obdivovatelů má stále hodně a tak se na "Different Strokes By Different Folks" sešla pestrá směsice muzikantů - Moby i Chuck D, Janet Jackson i Joss Stone, The Roots i Maroon 5.

Jenže co k téhle desce napsat? Už když si čtete seznam zaangažovaných hudebníků, napadne vás něco o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort, a tak je nabídnuté menu mnoha pestrých chutí, ale opravdu velmi velmi mnoha, až je to překombinované. V podstatě je to podobný případ, jako když jsem loni recenzoval "Motown Remixed", jenomže s tím rozdílem, že na téhle desce mě nějak obzvláště nechytla ani jedna jediná skladba. Není na ní ani jeden jediný track, který by desku táhl nebo ji nějak projasnil, rozličných melodií je na desce sice spousta, ale z nějakého záhadného důvodu se ani jedna z nich nedokáže přiblížit chytlavosti originálů.

Důvod vzniku této nahrávky je podle mne jednoduchý: Sly prostě není schopen se vrátit, ale peníze jsou potřeba stále, proto vedle regulérních výběrů toho nejlepšího, vydávaného čas od času pod různými názvy a s takovou, či makovou stopáží, vyšlo i tohle best of, jenomže s jinými interprety. A tak se ptám: "Is that finally all, Sly?"