Není mnoho současných kapel, které by se mohly pyšnit nálepkou "nepřeceňované". Možná je to i tím, že většina současných indie modelů recykluje obecně známé klasiky, Beatles počínaje, přes Joy Division, Suede až ke stále aktuálním The Cure. Řada z nich je lehce zaměnitelná. Bostonská kapela The Dresden Dolls však přichází trošku s něčím jiným. Míchat německý kabaret, šansony, punk a pop není úplně běžné. The Dresden Dolls jsou výborní - strhující, dojemní, zábavní. Na desce i naživo. V jedné ze svých písní na novém albu "Yes, Virginia..." zpívají, že život není kabaret. Jako by tím popírali sami sebe. Třeba to je ironie. Nebo prahnou po vývoji jako každý. Jim se to ale na rozdíl od jiných daří více než dobře.

Zpěvačka Amanda Palmer se v zákulisí připravuje na vystoupení - líčí se, upravuje si vlasy, rozezpívává se. Natahuje punčochy, obě jsou stejné. Navrch hází vytahané tričko s nápisem The Who. Je strašně sexy - musí být. V již slušně zaplněném sále Abatonu vyhrávají "Blitzkrieg Bop" Ramones a taky slavná skladba Boba Dylana "Like A Rolling Stone". Ty Ramones si Amanda možná poručila, stejně jako krátce po začátku vystoupení pivo. Ačkoliv jsou The Dresden Dolls kabaret, tak jsou také dost punk a všechno možné k tomu. Více než folkař Dylan je to spíše Nina Hagen. The Dresden Dolls punkově vždy nezní, ale jejich hudba má ten nádech. Aroma plné svobody, revolty a silných výpovědí. Nepoužívají kytary a hrají rock'n'roll. To přece musí stát za to.

Zatímco se kapela připravuje, tak svůj set odstartoval alternativní písničkář Thomas Truax. Hraje na kytaru. Doprovází ho jakýsi podivný bicí kolovrátek. Thomas polozpěvem a hrou na kytaru baví publikum, které jeho vtipné vystoupení oceňuje slušným potleskem. Na okamžik také vystřihne jednu skladbu přímo mezi lidmi mimo hlavní stage. Po půl hodině své vystoupení končí, aby se ještě vrátil na jednu písničku - The Dresden Dolls prý ještě nebyli úplně připravení. Po krátké úpravě pódia se americká dvojice vrhla na pódium. Jako otvírák zvolila píseň z novinky "Yes, Virginia..." "Sex Changes". Publikum od začátku nadšeně reagovalo na každou skladbu. Hned zkraje se také dostalo na známé skladby z eponymního debutu: "Missed Me" a "Coin-Operated Boy". Z novinky nadchla ne vždy na současném turné hraná píseň "Backstabber". V těchto chvílích měl koncert spíše kabaretní nádech. Upřené pohledy všech v přeplněném Abatonu mířili na dva cíle. Amanda Palmer a její uhrančivý výraz na jedné straně pódia. Bubeník Brian na té druhé, publikum bavil zajímavými tanečními variacemi. Bubnuje jako o život, brzy za bicími sedí jen v kalhotách a buřince, tričko muselo dolů.

Sálem pulsují vlny uvolněné energie. Kapela střídala nové skladby se staršími. Improvizovala – do skladeb zakomponovala i češtinu. Strhujícím dojmem působily především instrumentální pasáže, kde se Amanda za piánem s bubeníkem Brianem jako by přetahovala o hlavní slovo. Amandin androgynně drsný vokál nejlépe vyzněl za doprovodu akustické kytary nebo když hrála sama na piáno. The Dresden Dolls publikum nejvíce ovládali při intimních zpovědích jako "First Orgasm". Přišly i očekávané covery "Amsterdam" a rocková klasika "War Pigs" od Black Sabbath, vygradovaná do fantastického závěru. Více než spokojené publikum si kapelu vytleskalo na pódium i podruhé. The Dresden Dolls přidali poslední skladbu a definitivně se rozloučili. Kabaret a rock'n'roll v jednom končí. Za poslední dva roky v pražském Abatonu už podruhé a pak že do Česka indie hvězdy nejezdí.

The Dresden Dolls, Thomas Truax, Abaton, Praha, 29.4.2006

Fotogalerie: