Jako by to kolega Antl řekl sakumprdum se vším všudy: "Už loňský singl "Satellite" naznačil, že kopřivnická Nierika za dva roky od vydání debutu "Hydroponicum" zřejmě lehce přehodnotila svoje hudební vyznání a na nové desce se hodlá přiklonit ke kytarovému soundu. LP "Poison On Your Spoon" tuto částečnou zvukovou proměnu potvrzuje." Je to totiž úplně přesně tak. Deska potvrzuje, co naznačil jak singl, tak koncerty - Nierika je odteď rockovou kapelou. Co se sub-škatulingu týče, tak je to víc pop a rock, míň dance. Čili víc vyhřátý bazének, než studený tobogán pro odvážné. V bazénku je ale plno.

Nelze odvrátit dobu, kdy se bude psát: "Album je výjimečně v plastové krabičce." Digipack v prudce artificiálním stylu připomíná spíš heavyundergroundovou kapelu typu Už jsme doma než skupinu, která rozněžňovala lidská srdce písní "Schwartzblack". Ale proč ne? I hudba je přece jen jinde. Ke cti všem jedenácti stopám a jednomu videoklipu budiž, že nenavozují náladu Poeových hororů jako ty kresby. Nenavozují totiž skoro žádnou náladu.

Jako by tady už všechno kdysi bylo. Možná lépe, možná hůře, možná stejně. "Silver Sky" dá vzpomenout na tragický skon pana Tečky z "Nanoalba", melodické vazbení kytar v závěrečné "Stronger" či singlu "Satellite" se objevuje snad na každé desce, kterou má pod palcem Dušan Neuwerth. Není to špatně. Není to dobře. Zvyk na zvuk. Nierika hraje a hraje, člověk se soustředí a soustředí a najednou se soustředit přestane, neb vjem z hudby je přebyt vjemem silnějším a ještě víc najednou je konec. Jak bylo naznačeno v onom reportu, "Schwarzblack 2" a "Yesternight 2" (dvě pecky to největší z prvotiny kapely) se nekonají, zato v paměti uvízne překvapivě rozverná "Crystal", filozofická "1 000 000 Different Tomorrows" či zvláštně monotónní "Good Bye". Všechny zpívá Monika Lohrerová, a tak to možná mělo zůstat na celém albu. Hlas Michala Burgeta kupříkladu dře z uší kůži s každým dalším poslechem víc.

Má-li jít deska v hodnocení pod průměr, musí na ní být něco špatně. Musí tam být něco, z čeho se dělá člověku na zvracení. Na "Poison On Your Spoon" nic takového není, na to jsou v Česku jiní Horváthové. Deska by mohla díky své překvapivé nehitovosti a kulisoidnosti zůstat na průměru. Nad ním ji ale drží (ač zaběhlý, pořád kvalitní) zvuk, přítomnost klipu (ač jeho spuštění mimo platformu Windows působí problémy) a CD Extra s albem ve formátu mp3. Jed na lžičce není smrtelný. Jednoduše mu prošla záruční lhůta, takže nefunguje. Za hranicemi by Kopřivničáci s tímhle asi neměli šanci, v Česku za ně ale pořád můžeme být rádi. I když by to nemělo stačit. Ale recenze má končit pozitivně.

P. S.: Poslední odkaz: Jak naznačil kolega šéf, jestli "Poison On Your Spoon" bude, či nebude stačit dalším deseti kolegům, bude známo v chystané makrorecenzi.