Na své čtvrté desce "Divine Shadows" Dhafer Youssef překračuje stín mnoha hudebních žánrů. Precizním způsobem je spojuje a evidentně mu jsou tyto experimentální výlety velmi blízké a mají citelně osobní vazby. "Divine Shadows" je nádherně omračující polární záře určená k poslechu.
10/10
Dhafer Youssef - Divine Shadows
Celkový čas: 66:38
Skladby: Cantus Lamentus, 27th Century Ethos, Miel et Cendres, Wind & Shadows, Odd Poetry, 27th Ethos, Persona Non Grata, Postludium, Eleventh Stone, Ivresse Divine, Un Soupir Eternel
Vydavatel: Universal
Vždy mě dokáže zaujmout, s jakým klidem a obrovským nasazením se obyvatelé Norska vrhají do všech možných činností, nevyjímaje tvorbu hudby. S maximální lehkostí, bez sebemenšího klopýtnutí sázejí noty a takty vedle sebe, a vytvářejí z nich tak neskutečně nabitou hudební krásu. Kromě tohoto snažení se musejí vyrovnávat s nástrahami polárního dne a noci. Tento fakt se nejvíce projevuje na čtvrtém albu
Dhafera Youssefa, které dostalo jméno "Divine Shadows". Černomodrý obal evokuje mnoho nevyřčeného, ale zároveň velmi známého, co mnoho lidí dokáže procítit a převléci do slov, melodií, a tímto vším vyjádřit své emoce. Ty nejsou v případě Dhafera nijak ukryté, ale naopak velmi otevřené. "Divine Shadows" je jeho první deskou u malého labelu Jazzland Recordings.
Norsko je zemí s nespoutanou přírodou a i když jméno tohoto multiinstrumentalisty nezní nijak seversky (původem je z Tunisu), tento chlapík právě v této zemi žije a skládá. Nechává se ovlivnit vším, co se odehraje okolo něj, a mistrně to dokáže převtělit do nádherných kompozic, v kterých i jeho hlasivky jsou vše říkajícím nástrojem. Kdysi se naučil hrát na oud, který se mu stal partnerem v hudebních experimentech. "Divine Shadows" promlouvá v mnoha nářečích a nebojí se používat elektronických instrumentů, ale zároveň klade důraz na akustické nástroje. Jeho snažení proplouvá ambientními plochami, fúzuje s moderním jazzem a nezkrotně předvádí své zahledění do etnických prvků z celého světa.
"Divine Shadows" mají dvě imaginární části. Úvodní polovina je poklidnějším stínem zapadajícího slunce, kdy se stíny protahují za obzor. "Cantus Lamentus" je vokálním oratoriem, které navodí téměř snové rozpoložení. Trojka "Miel et Cendres" je zprvu sólem pro oud, ke kterému se postupně přidávají perkuse a smyčcové kvarteto z Osla. Oslo Session String Quartet je nedílnou součástí alba,
Dhafer Youssef si pohrává se spojením rozličných nápadů a je stejný detailista jako třeba
Peter Gabriel. "Odd Poetry" vygraduje onu imaginární první půlku, poprvé se zde i rozeznívá trubka Arve Henriksena. "27th Ethos" je vstupní branou do experimentálnější a dějově rozmanitější části. V té mají dominantní úlohu skvělé kompozice "Persona Non Grata", "Eleventh Stone" nebo "Inverse Divine". Zmíněná "Persona Non Grata" je zvukovou šperkovnicí, která dokonale omámí svým bohatstvím.
Dhafer Youssef si je vědom toho, co chce na svých deskách dokázat. "Divine Shadows" je dalším krokem v hlubším sblížení s elektronickými mašinkami, které neodolatelně v jeho režii kolaborují s akustickými nástroji, jeho hrou na oud a hlasovými improvizacemi. Kdyby se mě někdo zeptal, koho bych chtěl vidět na mém oblíbeném festivalu Colours Of Ostrava, ani chvilku bych neváhal a vyřkl jeho jméno. "Divine Shadows" je nezkrotně vzrušující poslechová vize na tónině polárního nu-jazzu.