Recenze téhle desky přichází na musicserveru s velkým zpožděním, ale i na ni lze vztáhnout otřepané "lépe později než nikdy". Vskutku. "Dark Ages" je z těch desek, které si pozornost zaslouží, a nezáleží, kolik času od jejich vydání zrovna uplynulo. U Soulfly to tak ostatně bylo vždy, jenže tohle album je jiné, tohle si zaslouží bližší ohledání. Max Cavalera totiž dlouho dopředu avizoval, že "Dark Ages" bude tvrdší, temnější, zkrátka metalovější věc než kousky, které vypouštěl do světa předtím. Pro nezkušeného rockového fanouška je samozřejmě rozdíl minimální; bylo by mu fuk, jestli poslouchá crossoverový, nu-metalem načichlý "Primitive" nebo zdrcující etno-trash "Dark Ages". Cavalerovi příznivci to ale vědí.

Když si prolétnete pár recenzí kolkolem celého světa, takřka všude zdůrazňují - Soulfly se skrze "Dark Ages" přiblížili Sepultuře, již Cavalera v roce 1996 opustil. To ale není úplně přesné, protože ústup od melodičtější, mainstreamu přístupnější odnože metalu (desky "Primitive", "3") je v Cavalerově hudbě patrný již na minulém "Prophecy". "Dark Ages" cestu k brutalitě jen završily. Navíc odkazovat na "Roots" je tak trochu pokrytecké, protože ač jde nepochybně o veledílo světového metalu, rozhodně se jedná o nejměkčí věc, jakou Sepultura ve své kariéře udělala. "Dark Ages" tedy spíše navazují na ostřejší "Chaos A.D.", ale také na Maxův vedlejší projekt Nailbomb, což byl vskutku agresivní hardcore metal.

Pátá studiovka Soulfly je otevřena ponurým, ale svým způsobem impozantním intrem, na něž navazuje "Babylon", taková ideální startovačka. Jak to kapela ráda činí, prolíná se v ní trashový spodek s relativně melodickým refrénem, postaveným spíše na valivé rytmice než na zběsilé úderce. Obecně ale na desce převládají ty trashové až hardcoreové polohy: Takové jsou "I And I", "Carved Inside", "Molotov" nebo "Corrosion Creeps". Není to ale jen nářez pro nářez. Jak to bývá u Soulfly, výbušné momenty jsou vyvažovány etnickými prvky (nemůže samozřejmě chybět vzpomínka na revolucionáře Zumbiho v "Riotstarter"), originálními hosty (Billy Milano a Paul Filipenko v "Molotov", ruští a balkánští hudebníci) nebo žánrovým úskokem (industriální úvod "(The) March").

Nepochybně se povede debata, jestli je "Dark Ages" nejtvrdší album Soulfly. Zřejmě je, rozhodně to je deska nejnáročnější a nejtemnější. Cavalera v ní odhaluje, že jeho srdce tepe v rytmu trash metalu a hardcore. Je to výkřik z hlubin kytarového řevu, je to takový skoro opus. Ať se vede diskuze o tom, či onom, nezpochybnitelné zůstane jedno - Max Cavalera je geniálním svérázem. A jeho výplody stojí za to.