Občas je příjemné poslouchat desky jen tak pro radost, neřešit v textech špatnosti světa a prostě se muzikou bavit. Nemuset rozšifrovávat skrytá tajemství smutkem zmučené umělcovy duše anebo řešit, co na tom všichni vidí. A psát o takovém albu jako "Swinging The Blues Dancing The Ska", to je také radost: Jednak můžeme čtenářům doporučit něco milého, co si v Česku stejně pořídí jen pár informovaných jedinců, jednak se autor nemusí obávat kobercového bombardování fanatickými fanoušky Petra Koláře a Tokio Hotel. Protože hrdinou této recenze je Jools Holland.

A Jools Holland, chlapík, o němž jsme na musicserveru psali v souvislosti s minulým albem, na němž spolupracoval s Tomem Jonesem, a dévédéčky z jeho parádní televizní show "Later... With Jools Holland" je především králem boogie-woogie piána. Se svým výtečným ansámblem Rhythm & Blues Orchestra nahrál již několik stylových desek a název té nejnovější, "Swinging The Blues Dancing The Ska", nenechává zvědavého posluchače na nějakých pochybách, čeho se obsah alba týká.

Dlouhá kolekce jednadvaceti skladeb (a je to směska nemnoha nových, původních skladeb s převládajícími nesmrtelnými klasikami) je především zábavná. Neřeší se zde nic komplikovaného a celek je ortodoxně staromilský. Pokud budete organizovat retro večírek s názvem "Čaj o páté" (a nemusí být nutně určen starším a pokročilým), můžete tohle album plné swingu, blues a ska pustit celé, od začátku až do konce. Nohy se začnou hýbat samy, už když svůj jednodeskový dýdžejský set odpálíte nabušenou instrumentálkou "Mr. Robert's Roost". Holland jako principál rozpaluje klávesy své Yamahy a zezadu jej skvěle jistí především šťavnaté dechy.

I ta nejlepší taneční směska má své vrcholy: Tady to může být napínavě dráždivá "Seven Acts Of Mercy" (ano, připomíná "Fever") s báječným vokálem Sam Brown, nebo legendární píseň "Everybody Needs Somebody", známá třeba z kultovního filmu "Blues Brothers", zde se samotným Solomonem Burkem. Když vám na albu zpívají lidé jako Sam Brown, Solomon Burke, Ruby Turner a Beverley Knight a umíte se obklopit tak skvěle znějící kapelou, jde to skoro samo.

Nenápadné překvapení je cover Dylanovy "Blowin' In The Wind", ale takových libůstek si zde milovníci staré hudby najdou bezpočet. "Swinging The Blues Dancing The Ska" je s chutí a nadšením nahraná deska s výborným, plným orchestrálním zvukem bez pachuti kalkulu a bez spasitelských ambicí. A nejlepší na tom je, že Jools Holland, bezpochyby díky bohaté minulosti na scéně muž hodný respektu, pořád vypadá, že ho to baví.