Prohrála v kartách přišli o Malostranskou besedu. Jejich tradiční stánek, zatuchlý, ale charismatický sál spojený s klasickou hospodou, prochází rekonstrukcí, a tak se Filip Horáček s kolegy museli přesunout jinam. Volba padla na smíchovské, tedy nedaleké Futurum. Jestli byla správná, to musí posoudit především kapela sama, nicméně smutným faktem je, že na středeční křest přišlo zoufale málo lidí. Pravda, koncert neměl v Praze nijak masivní podporu, takže řada návštěvníků byli různí hosté, novináři apod. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že melodická, obecně vstřícná produkce Prohrála v kartách by u příležitosti vydání druhého alba po dlouhých čtyřech letech zasloužila větší pozornost. Možná si je veřejnost užívá jakožto předskokany Divokýho Billa (značná část tohoto bandu zavítala i do Futura), ale stejně... Však to víte: na něco se chystáte, pro někoho připravujete třeba narozeniny, doufáte, že se to ujme, že lidé se pobaví a popijou, ale ono nic. Takový pocit mohli PVK mít. Ale taky nemuseli.

Pohled do členitého vnitřního prostoru Futura v půl deváté večer byl tristní - hloučky lidí postávaly u baru, zpola byly obsazené stolky. Mezi tím vším probíhal Horáček, vypadal hrozně vytíženě (nebo se tak aspoň tvářil) a nedával na sobě nic znát. Možné zklamání ale utápěl v alkoholu, což později přiznal na pódiu slovy "Jsem se tady naklopil..." Než tohle ale vůbec mohl říct, oblažila publikum plzeňská post-grungeová čtyřka Mandrage. Kvartet sice podle tiskových materiálů lavíruje coby under(punk)pop někde úplně jinde, ale tyhle rádoby vtipné autoškatulky jsou platné asi jako závodní elektrony na trabantu. Pokud na sobě Mandraga budu trochu pracovat, nemuseli by skončit jako tuny dalších regionálních spolků: v zapomnění. V takovém případě bude ale třeba vypořádat se jednak s komunikací s publikem, jelikož ustavičné "děkujem moc" začne po chvíli ukrutně nudit, jednak by se mohli oprostit od levných klišé, jimiž je rocková hudba prosycena (nejvíc mi leží v žaludku skladba o marihuaně, která začíná veršem "Potkal jsem Marii, potkal jsem Hanu..."; to je prostě úkaz čiré textařské "geniality"). Nicméně Mandrage mají docela slušný cit pro melodie, poctivě využívají dynamičnosti grunge v občasné spolupráci s punkem. Jsou to takoví klučinové, sotva vylezli ze školky, takže času na zlepšování mají habaděj.

Čtyři roky mezi deskami je dlouhá doba. To ví každý, PVK nepochybně také. Debut "Žádný čáry z nebe" vyšel 2002, pokračování "Jaký to bude za vodou" v polovině března 2006. Za ty roky se toho hodně změnilo: z původní sestavy už zůstal jen Horáček a basák Posel, odešli Kontra, Pawlusha, Kučmáš, takže PVK jsou nyní čtyřka. Nijak dramaticky jim to ale na potenciálu neubírá, třeba konečně prorazí v okleštěné podobě. Pomoci by jim k tomu mohli medvídci, ústřední motiv obalu novinky a výzdoba Futura. Jeviště bylo ověšeno pytli a pytlíky, v nichž či na nich se povalovaly atrapy gumových sladkostí. Jestli je to symbol, že když se dostanete do vody, resp. za vodu, tak zákonitě zplihnete, roztečete se, nemám tušení. Ale nevypadá to zle. V duchu "Jaký to bude za vodou" byl i rozjezd koncertu, startovalo se peckami "Proč nás svět nenechá spát", "Jaký to bude za vodou" nebo "Baseballovej Hurvínek". Mělo to koule, přišli i hosté z desky (Veronika Horáčková, Mejla z Vypsané fiXy, Kontra, Jack z Divokýho Billa), pročež bylo nač se dívat a co poslouchat.

Jak jsem naznačil dřív, Horáček si k dobré náladě pomáhal nějakým tím alkoholem. Do zpěvu nebo do hry na kytaru se to neprojevilo, díkybohu, do jeho hlášek ano. Skoro by se ale chtělo říct, že tomu večeru líh prospěl, neboť pravděpodobně jeho přičiněním se frontman v závěru křtu sebral a skočil i s kytarou mezi lidi, načež nástroj předal jednomu z fandů. Ten, také notně posílen pivy, se jal exhibovat a na pódiu svíjet. V zásadě humorná vložka. Originální, i když v daném kontextu předvídatelné bylo polévání placky vodou, což neměli na starost žádní papaláši z EMI, ale dvě dívčiny, prý věrné fanynky (taková vilná děvčata to byla). Je oblíbeným kouskem mých kolegů mluvit v případě koncertů o vrcholech: ačkoli vrchol vystoupení je věc sporná, v případě koncertu PVK bych asi zvolil píseň "Prase". "Teď ji věnuju Paroubkovi, ale napsal jsem ji pro Grosse, protože ten byl taky prase," uvedl ji Filip Horáček. A když v refrénu zpíval, že "ráj teď vítá vás", nemohl jsem se při vědomí Paroubkovy předlistopadové kariéry v RaJ než pousmát. Ačkoli bylo během večera znát, že těch cirka sto lidí, kteří přišli, zná poctivě "Žádný čáry z nebe", ale "Jaký to bude za vodou" se k nim teprve dostává, show to byla poctivá. PVK jsou typ skupiny, jež by si úspěch a mediální pozornost zasloužily. Horáček sice není leader s charismatem Krajča nebo Kollera, ale stejně jako oni (a možná i víc) dokáže napsat inteligentní texty a složit chytlavou písničku. A to by teoreticky mělo stačit, pokud se k tomu přidá trocha toho štěstíčka. Uvidíme.

Prohrála v kartách, Mandrage, Futurum, Praha, 5.4.2006

Fotogalerie: