Zase bouda na fanouška

Aretha Franklin je legendou soulové hudby. Je legendou, která přesáhla žánrové škatulky a stala se ikonou pop music obecně. V druhé polovině šedesátých let se dokázala pod hlavičkou Atlantic Records úspěšně prosadit ve světě, kterému dominovala detroitská nahrávací firma Motown, a zrodily se nehynoucí klasiky jako "Respect" nebo "I Say A Little Prayer" (v Česku oblíbená jako "Proč mě nikdo nemá rád?"). Jenomže recenzovaný výběr z řady budgetových "Collections" vydalo Sony BMG, a Atlantic patří Warnerům. Něco tu nesedí a já vám v následujících odstavcích povím co.

"Collections" totiž neobsahuje nic z toho, co dělá Arethu Arethou. Sony BMG totiž disponuje katalogem Columbia Records, a ten Aretha plnila jen v dobách předslavných a následně jen pouze svými labutími písněmi, které až takový zájem nebudí. Oč větší byl její úspěch pod Atlanticem, o to větší byl její neúspěch v období následujícím. "Collections" tak obsahuje pohříchu jen věci nahrané před a za zenitem její kariéry, nejprve na počátku šedesátých a pak také na počátku devadesátých let uplynulého století (relativita tohoto prohlášení je zřejmá, jak jen to pochopí čtenáři, když budou tento článek číst v roce 2356?). Stejně jako v případě mnou nedávno recenzovaných "Collections" Marvina Gaye jde jen o to, jak za každou cenu využít songy zapadlé v katalogu i v dějinách hudby, byť pod správným jménem. Jménem, které ovšem své nejlepší kusy vydalo na jiné značce.

Učiňme však formalitě zadost, v recenzi by se měl čtenář dozvědět i něco málo o hudební složce celého recenzovaného kousku. Zde je nutno podotknout, že to až taková katastrofa není, avšak vzhledem ke kvalitě Arethiny špičkové produkce lze celé "Collections" charakterizovat jako nenáročný easy-listening, který na kvalitě nabyl hlavně díky nostalgickému zvuku dob dávno minulých.

Celá deska(?) by se pak dala jednoduše charakterizovat faktem, že její délka je 29 (slovy dvacet devět) minut. V době, kdy takovéto délky hraní dosahují kvalitnější singly, lze těžko ospravedlnit vydání takovéto placky coby alba, byť budgetového. Jestli někdo mé recenze sleduje pravidelně, tak již jistě tuší, jaké sousloví a závěry bych vyvodil. Pořád to samé a už si ani nevzpomínám, kdy to bylo jinak.