Dick O'Brass přicházejí se svým bretonským rockem možná trochu s křížkem po funuse. Jsem zvědavý, jakého se dočkají úspěchu. Ač se jedná o kapelu zkušených muzikantů, toto je jejich debutové album. Pojďme se na "Disk O'Brass" podívat zblízka.
Je to již nějaký ten rok, co zažíval bretonský rock, respektive keltská hudba v Česku velký boom. Zkrátka bylo v módě být kelt. Náramně z toho vytěžila asi nejpopulárnější kapela vyznávající tento styl -
České srdce. Tu však zřejmě již odvál čas. A tak přišli následovníci a také znační obdivovatelé bretonské atmosféry, kapela
Dick O'Brass. Dali se dohromady v roce 2001, ale rozhodně to nejsou žádní zelenáči. Jedná se o zkušené a životem protřelé muzikanty.
Dick O'Brass víceméně vznikl spojením členů z rozpadlých kapel ZOO a
Bran. Píšťala, bombarde, skotské dudy, flétny, ale i třeba harfa. Všechny tyhle nástroje u Dick O'Brassu objevíte. Jedná se rozhodně o zajímavou směsku, ale jak se s tím kapela vypořádala?
Všichni jsou to zdatní hráči a ukážou vám ze svého umění mnohé. Všech nástrojů si užijete dosytosti, skladby jsou vcelku slušně zkomponované a o zajímavě se prolínající instrumentální pasáže rozhodně není nouze. I líbivých melodií si užijete. Za vypíchnutí stojí třeba irská národní "39 minut" nebo instrumentálka "Tune For A Raggy Boy" s perfektní flétnou, kde příjemně dolaďuje atmosféru kytara. Ve "Skotské" se zase velmi dobře doplňují dudy s až skoro rockovou rytmikou. To je zřejmě i nejlepší píseň na celém albu. Příjemná odrhovačka. Úplně vidím tu útulnou hospodu s nízkým stropem, plnou vesničanů, kde přetékají korbely, vydýchaný vzduch by se dal krájet, v krbu se na rožni točí prase, hospodský nestačí točit pivo, všichni mluví nahlas a do toho hraje "Skotská". Jediné, co na téhle skladbě malinko vadí, je přehnaně anglická výslovnost slova
whisky.
Vůbec se mi zdá, že zpěv není zrovna jejich nejsilnější stránkou. Třeba u anglicky zpívaných "Jolly Bold Robber" nebo "Gabreta" musí slyšet opravdu každý, že to s tou výslovností není nejlepší.
Dick O'Brass je lepší v češtině, a když ne v mateřštině, tak alespoň v té irštině, angličtina, prosím, ne-e. Zpěváci nejsou jejich největší devizou, ale o tom ani tahle hudba tolik není. Ta je o té nespoutané energii, o živelnosti a o nástrojové mnohovrstevnatosti. A to se hudebníkům kolem Tomáše Nedělky naplňovat daří. Mohlo by být více autorských písní, protože se není za co stydět. Beztak se mi jejich písně líbí více než ty převzaté.
Skupina
Dick O'Brass se s prací ve studiu vypořádala vcelku dobře. Přece jen ale u tohoto žánru jsou důležitější živá vystoupení. Pro milovníky bretonského rocku nutnost, pro vás, co si rádi poslechnete něco zajímavějšího, máte rádi experimenty a takovou tu keltskou náladu, také. Budete potěšeni. Ostatní mohou zůstat v klidu, pár much tenhle disk totiž má a zdaleka nezaujme každého tak, jak by chtěl.