Tohle CD jsem mylně považoval za jakési best of z bohatého a plodného Gayeova hudebního života. Název "Collections" by k tomu i sváděl, želbohu na disku zazní jen písně z velmi krátké Marvinovy spolupráce s Columbia Records na počátku osmdesátých let minulého století. Většina z písní na desce byla dokonce vydána posmrtně. Jaký tento requiem je? Čtěte, jestli chcete...
Jakpak asi zní requiem
Marvina Gaye, muže, jenž zesnul rukou vlastního otce? To je asi klíčová otázka, kterou je potřeba u tohoto hudebního výběru položit, neboť ač název "Collections" svádí k představě, že jde o reprezentační bestofko, není tomu tak. "Collections", které poprvé vyšly už v půlce 80. let pod názvem "Super Hits", totiž mapují jen kraťoučký úsek hudební kariéry Marvina Gaye u Columbia Records (od podepsání smlouvy roku 1982 po jeho smrt roku 1984). Většina songů vyšla dokonce poprvé až posmrtně. To nejlepší z jeho kariéry však nalezneme v katalogu Motownu, a v tom je zakopaný pes.
Kariéra Marvina Gaye se začíná datovat od pozdních padesátých let, na počátku šedesátých se upsal největší hitové továrně všech dob - Motownu, kde se díky trpělivé a zdlouhavé práci stal hvězdou pangalaktického významu. Kariéru budoval skutečně od píky, nejprve byl obyčejným bubeníkem u Smokey Robinson & The Miracles a jeho první sólové singly zapadly do šedi (dá-li se u Motownu o něčem takovém hovořit) průměru. V půlce šedesátých let však už jeho singly, ať už sólové, či duety, úspěšně okupovaly čelní místa hitparád. Na počátku sedmdesátých let čelil problémům v osobním i pracovním životě, rozvod s ženou, návrat bratra z vietnamské války a smrt pěvecké partnerky Tammi Terrell ho však vnitřně vybičovaly k napsání a vydání skvělého alba "What's Going On". V roce 1973 vydal legendární, erotikou nabité "Let's Get It On" a to byla také doba, kdy díky jeho komplikovanému a předlouhému rozvodu, drogám a tak dále začal jeho ústup ze světel ramp. Roku 1981 se rozešel s Motownem a o rok později podepsal Columbii, kde vydal na albu "Midnight Love" (paradoxně nejprodávanějším) svůj poslední hit "Sexual Healing". Ten jediný je taky na "Collections", zapomeňte na všechno, co je napsáno o jeho hudbě výše. Nic z toho, co jej proslavilo, zformovalo a zapsalo mezi nesmrtelné, na "Collections" nenajdete, což dělá z tohoto výběru počin druhé kategorie.
Objektivně nutno uznat, že se tahle věc poslouchá vcelku dobře a nutí posluchače rozhýbat údy, nebo alespoň rozkývat hlavu a jmenovitě "Sanctified Lady" u člověka vyslouží úsměv na tváři parodií na orientální motivy a chytlavým groovem, ale to by tak bylo vše. "Sexual Healing" možná znát budete, zbytek nemá cenu zmiňovat, pročež deskriptivní pasáž touto větou ukončíme.
Úvody a závěry mých recenzí se poslední dobou nesou v monotematickém duchu - neustále nadávám na vydřidušství a hrabivost nahrávacího průmyslu, protože až na
Gulo Čar do makra se mi už hodně měsíců nedostalo do ruky CD, které by bylo vytvořeno čistě z lásky k hudbě a kvůli umělecké realizaci. Nekončící zástupy antologií, výběrů, remixovek a bůhvíčeho ještě se dneska vydávají bez jakékoliv umělecké hodnoty a tahle výběrovka se k nim určitě zařadí taktéž. Cena 199 korun naštěstí není až tak otřesná, ale za necelý dvojnásobek lze dnes pořídit i dvoudiskové reprezentativní výběry Gaye s až čtyřnásobkem skladeb. Opravdu kvalitních skladeb. Stačí jen pohledat.
P. S.: Hrůzou se mi ježí vlasy na hlavě, když pomyslím, že mě z edice "Collections" čeká
Aretha Franklin, u které se délka CD s deseti skladbami zastavila přesně na devětadvaceti minutách. Stay tuned... Or better not.