Tato kapela svůj styl označuje jako folklór-rock. Docela to sedí - na jedné straně elektrická kytara, basová kytara, bicí a perkuse a na straně druhé mandolína, housle, flétny, saxofon a trubka. Vyškovská skupina Koňaboj vydává svoje druhé album - "Omalovánky". S tím předchozím "Já sa koňa bojím" má společného samozřejmě to, že jde o lidové písně z rozličných oblastí - východní Slovensko, Dolňácko a Luhačovické Zálesí a také regiony Moravy. Prvotní demonahrávky Koňaboje pocházejí z roku 2003 - na české hudební scéně jsou tedy poměrně novým přírůstkem. Pojďme se podívat, nakolik slibně se umějí v branži otáčet.

První, co si uvědomíte po poslechnutí celého alba, je to, že Koňaboj ví, co má udělat pro to, aby deska při poslechu "neschla". K dispozici je tu velká škála nástrojů, a zároveň se s většinou z nich šetří. Odpadá tak jednolitost vzorce přejímání lidovek, kdy některé kapely hrají všechny skladby stále stejně. Taková deska se pak nedá ani doposlouchat, když vám hrají v pomalých skladbách stejné bicí jako u pochodů. Trošku mě mrzí, že žesťových partů je jako šafránu - nejde totiž o žádnou dechovku. V poslední skladbě (která je vlastně bonusem) zazní saxofon, trubka a pozoun způsobem, který silně připomíná jazzové dixielandy, celá skladba hraje velmi vkusně. Dalším dobře zvoleným prvkem jsou různé elektrické kytary a basové linky jsou (s přihlédnutím na hudební styl) také zajímavé. Nesedí mi vokály, které jsou po celou dobu katastrofálně stejné, od začátku do konce jde o vyložený stereotyp lidového zpěvu. Sólo, nebo dvojhlas a šmitec - i v lidovkách a folku lze leccos se zpěvem napáchat - zřejmě dostala přednost původnost originálních písní. Nesmím zapomenout zmínit datovou stopu CD, na které naleznete tři skladby alba ve formátu MPG v karaoke verzi určené k tomu, abyste si mohli s Koňabojem zazpívat.

Co říci závěrem? Koňaboj má před sebou slibnou cestu. Instrumentálně jde o nebývale dobře sehranou skupinu muzikantů. Aby pronikli do lepších hladin, bylo by potřeba přidat vlastní neohraný materiál, ale o to jim zjevně nejde. Jejich poslání - zajímavě podat lidové písničky - se jim daří dle mého názoru dobře. Místy až rockový nádech tohoto druhu muziky je přece jenom vždycky neotřelý. Přesto jde o desku určenou poměrně úzké skupině posluchačů, a ti ostatní by neměli čekat žádnou novotu.