O předskokanech se říká, že by měli rozehřát publikum před hlavními hvězdami večera, ovšem ve středu 14. června 2000 to bylo příslovečné nošení dříví do lesa. Ještě než Dismemberment Plan snaživě dohráli svůj čtyřicetiminutový set, bylo na ploše pod pódiem horko k zalknutí jako ve finské sauně. Eddie Vedder, zpěvák Pearl Jam, to později označil za horko jako v Ďáblově zadku…

Po půlhodinovém čekání se nažhavené a rozžhavené publikum dočkalo překvapivé úvodní skladby "Of The Girl" z nové desky "Binaural". Úvodem tedy žádný nářez, spíše hypnotické preludování, které ale už naznačovalo, že hudebníci jsou dost v pohodě a že se budou dít velké věci. Těžko dnes v rockové hudbě najdeme charismatičtějšího zpěváka než je Ed Vedder – nutno říci, že i když mu posluchači doslova zobali z ruky, nikam se zbytečně necpal a řečeno sportovní terminologií, hrál pro mužstvo. O nějakých namyšlených hvězdných manýrách ostatně u Pearl Jam nemůže být ani řeči. Vedderovi v roli písničkového vypravěče ("Red Mosquito", "Wishlist") i burácejícího rockera ("Habit", "Do The Evolution" – jeho hlas je úžasný!) na "křídlech" zdatně vypomáhali kytaristé Mike McCready a Stone Gossard. To, co předváděl s kytarou McCready, udivovalo i samotného Gossarda – bylo zábavné sledovat, jak s úsměvem pozoruje svého kolegu na druhé straně pódia, co to tam předvádí (třeba když sóloval s kytarou za hlavou), aby mu pak s celou halou zatleskal… "Zezadu" vše jistila spolehlivá rytmika Ament/Cameron – bubeník Matt Cameron byl jediný, koho Vedder jmenovitě divákům představil.

Kapela vybírala docela rovnoměrně skladby ze všech desek a přidala i další letité koncertní kusy ("State Of Love And Trust", "I Got Shit", "Yellow Ledbetter"). V jejich hudbě jakoby pod povrchem hmatatelně proudily emoce, aby ze zdánlivého klidu vytryskly s nesmírnou energií na povrch a zadřely se posluchačům pod kůži, jako v "Present Tense". I když u publika tradičně zaznamenaly největší ovace věci z debutového alba "Ten" ("Alive", "Even Flow"), vrcholy pro mne byly "Rearviewmirror" s McCreadovými sóly v dlouhé improvizaci a závěrečná "Yellow Ledbetter", kdy už v rozsvícené hale McCready neuvěřitelně sóloval pod "dohledem" Gossarda, jakoby se mu ani nechtělo skončit. Naprosto bezkonkurenčním momentem celého večera byla pro mne píseň "Better Man" – věděl Vedder, sám na pódiu zahalený do modrých světel, že mi běhá mráz po zádech?

Pokud si odmyslíme onu pekelnou saunu, těžko na tom koncertu najít chybu. Zdá se, že i kapela byla nadmíru spokojená a Eddie na své poměry celkem živě komunikoval s diváky. Párkrát si nás vyfotil polaroidem, poděkoval a jakoby nesměle odešel z pódia, zatímco hala burácela. Už teď se těším na 2CD se záznamem pražského koncertu a pevně věřím, že za nějaký ten pátek Pearl Jam přijedou znovu…

Pearl Jam, Dismemberment Plan
Paegas Aréna 14. 6. 2000, pořádal Interkoncerts