Třetí studiovku pražské (původně turnovské) kapely Lety mimo "Electra" by si měl pořídit minimálně každý, kdo má tvůrčí ambice na poli kytarové hudby. Je totiž hotovou učebnicí toho, jak vypadá čistá muzikantská práce, navíc učebnicí stručnou, přehlednou a hlavně záživnou. V jedenácti lekcích a doslovu opakuje základní pravidla pro stavbu písně, názorně demonstruje jejich funkčnost, naznačuje, co je třeba nezanedbat ve studiu, a v neposlední řadě vyvrací mýtus, že mimo nejmodernější kuchyni a bez zahraničních šéfkuchařů nelze péct skvělé koláče. Co chytrého v ní stojí?

V doučování lze začít hned u zvukové stránky věci. Aniž by se Lety nechaly vést zkušenostmi Muchowa či Neuwertha nebo měsíce okupovaly studia daleka tisíce mil od domova, "Electra" může být na svůj sound stoprocentně hrdá. Jednotlivé nástroje zde znějí výrazně a čistě, hutný zvuk baskytary je radost poslouchat, kytary hýří sytými odstíny nejrůznějších barev, namíchanými s citem Kurizán z 25. Avenue. Radno je jistě vzít si příklad také z přístupu k samplům, syntetizátorům a dalším sympatickým mašinkám, s nimiž kapela naložila zase o pár pídí vkusněji, čímž pádem efektivněji.

V poznámkách s titulkem "'Electra' - jak na to" by měl mít čestné místo oddíl "Text", na nějž bych doporučil vyhradit pořádný kus místa. V zacházení se slovy jsou totiž Lety velmi zručné, pročež znějí dobře i písně, jež jsou v podstatě o ničem. Přestože trio z Prahy nikdy nesdělovalo zvláště hloubavé myšlenky, jeho básnické střevo by zasloužilo naklonovat a následně transplantovat stovkám tuzemských textařů. Hlavní výhodou je nadšení a cit pro slovní hříčky (ve frontě stojící je frontman, nevzrušivý život je typ stereo, zdravotní pomůcka z teleshoppingu inspirovala termín kosmodisco). Nejen tím jsou ale živy jeho texty, a tak se připravte na nejedno překvapení (po několikátém zopakování na první dojem lásku vyznávajícího "Já jsem jen tvůj" zazní "Já jsem jen tvůj letmý úlet"). Čas od času lze pojmout na pány jemné podezření z vykradačství (fórkem "cool v plotě" už pobavil Tata Boj Mardoša, o soli v souvislosti s pláčem zase často mluví Kryštof Krajčo), všechno tu však působí natolik upřímně, že se jako pravděpodobnější jeví shoda náhod.

Při odezírání vhodných postupů nesmí být opomenut ani umně užitý smysl pro humor. Povede-li k nápadu zmiňované "Já jsem jen tvůj", prolnuté s citací Rammstein "Du hast mich", vzkaz novinářům bez invence "Interview", citující klišovité otázky typu "Jak jste se dostal k muzice?", koncerty vzpomínající vložka "Hó, hóho a všichni" (načež se ozve dav fanoušků "Hóho" opakující) nebo v poslední stopě skrytá, vulgarismy nešetřící píseň prezentující Lety mimo jako chlápky kalby schopné, nechť zůstane otázkou bez odpovědi.

"Electra" může naučit mnohé. Ve srovnání s předchozími studiovkami "2001 Space Punk" a "Euforia" je jistě nejrockovějším, čili nejucelenějším počinem kapely, který může zklamat maximálně menší ochotou ke stylovým přemetům. Lety mimo jsou album od alba lepší, což je jistě nadějným příslibem do budoucna. Nejen pro ně.

CD k recenzi poskytla skupina Lety mimo.

Album: Lety mimo - Electra
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 52:28
Skladby: Electra, Kosmodisco, Zavirovaná, Motor, Summer hit, Frontman, Monoskop, Ůkaz, Interview, Protest song, 1 báseň