Corinne Bailey Rae. Že jste to jméno ještě nikdy neslyšeli? Tak vězte, že právě tahle drobounká čokoládová panenka zvítězila v anketě Sounds Of... o největší talent pro rok 2006, kterou každoročně vyhlašuje britská BBC a v níž hlasují nejdůležitější lidé tamního hudebního průmyslu. Ti v minulých letech předpověděli zářnou budoucnost třeba takovým Keane, Franz Ferdinand nebo Bloc Party. A očividně se nespletli ani v tomto případě. Corinne svůj osud začíná pozvolna naplňovat. Její debutová deska se hned v prvním týdnu vyšvihla až na samotný vrchol britské hitparády, čímž sesadila z trůnu dosud neotřesitelně vládnoucí Arctic Monkeys. To přeci nemůže být samo sebou, řekli jsme si a vydali se na strastiplnou cestu až do dalekého Kolína nad Rýnem, abychom na vlastní kůži a uši zjistili, co je ta Corinne skutečně zač. Podle dostupných informací se narodila v Leedsu, její kořeny však sahají díky otci až do Indie. Její hudební začátky jsou spjaty s účinkováním v kostelním sboru. Po rockovém intermezzu s kapelou Helen se mladá zpěvačka vrhla krom studia literatury na jazz a soul. Slabost pro tyto hudební styly se ostatně výrazně promítá i do její současné tvorby. Tedy uvidíme.

Po více než osmi hodinách dorážíme do Kolína. A po zběžné exkurzi po městském centru nás čeká jedno dosti nemilé překvapení. Vystoupení určené především pro novináře z Německa a zemí Beneluxu totiž podle organizátorů bude trvat pouze půl hodiny. Klasická představovačka. To člověku po únavné cestě na náladě skutečně nepřidá. Po chvíli se však necháváme ukolébat vybraným občerstvením a usazeni na jedné z rozmístěných pohovek očekáváme příchod "hvězdy". Koncert je situován do kouzelných prostor klubu Alter Wartesaal, který z jedné strany sousedí s monumentálním gotickým dómem a na straně druhé je "nalepen" na moderní budovu místního vlakového nádraží. Pro současný Kolín naprosto typické. Nesmlouvavým českým památkářům by se tu zřejmě moc nelíbilo. Historickému interiéru klubu dominují klenuté stropy a několik řad sloupoví. Vše včetně malého pódia, vzdáleně připomínajícího pražskou Malostranskou besedu, je decentně nasvíceno do červena. Ochotné číšnice kmitají mezi švitořícími hosty. Publikum evidentně tvoří především novináři, pozvané VIP osoby a pak také ti, co byli za půlhodinu ve společnosti Corinne a trochu toho nóbl žvance ochotni zaplatit vstupné padesát euro. Trochu snobárna, ale proč si to celé pořádně neužít...

Po oficiálním přivítání na pódium přichází droboulinká zpěvačka, mimochodem mnohem pohlednější než na "rozespalých" promo fotkách, a její doprovodná kapela - skvělá černošská rytmická sekce, kytarista a klávesák. V prostých bílých šatičkách, které když se později posadí, odhalí víc než by se slušelo, čímž bude zřejmě nevědomky uvádět přítomné pány do jemných rozpaků, působí Corinne jako nesmělá šestnáctiletá školačka. Že jí je ve skutečnosti už šestadvacet, byste si netipli ani omylem. Stačí, aby se jednou usmála, a má vás v hrsti. A co teprve když rozvibruje své hlasivky! Srovnání s Billie Holiday je samozřejmě hodně nadnesené, ale i tak zpívá skvěle a s očividným nadšením a radostí. Svým vokálním projevem nejvíc připomíná australskou zpěvačku Siu, jejíž sametově hebký hlas si jistě budete pamatovat z nahrávek skupiny Zero 7. Ale ani srovnání s Norah Jones nebo Joss Stone není úplně mimo.

Corinne svými delikatesně zaranžovanými soul-popovými baladami navozuje hned od začátku sladce snivou a příjemně loungeovou atmosféru, které jednoduše nejde nepodlehnout. Krom povedených singlů "Like A Star" a "Put Your Records On", na jehož klip se můžete podívat zde, zaznívá z eponymního debutu dalších pět skladeb, jejichž živé provedení je v porovnání s deskou o sto procent působivější a přesvědčivější. A když si dá Corinne při potlesku ruce do klína, cudně sklopí oči a pokrčí odhalenými ramínky, jako by v duchu říkala "ale vždyť to přece nestojí ani za řeč". A my jsme všichni naprosto ztraceni. Jako by za sebou neměla deset let vystupování po barech a klubech, jako by stála na pódiu poprvé. Civím před sebe, hloupě se usmívám a jsem šťastný. Následuje už jen jeden přídavek a okouzlující, bezprostřední princeznička je pryč. Koštuju lahodné červené víno a je mi dobře. V tu chvíli ještě netuším, jaké peripetie nás potkají na zpáteční cestě. Ale i zpětně musím uznat, že ta půlhodinka za těch čtrnáct set kilometrů a dvacet hodin strávených v autě rozhodně stála.

Corinne Bailey Rae, Alter Wartesaal, Kolín nad Rýnem, Německo, 2.3.2006