První letošní koncert Wohnout byl nestandardní už od začátku. Nezačínal totiž mrznutím před klubem či kulturním domem, ale srazem na parkovišti v Peci pod Sněžkou. Na sraz dorazily i dvě rolby, do kterých se narolbila kapela, nástroje, realizační tým i pár spřízněných duší. Pokud jste nikdy necestovali rolbou na delší vzdálenost, rozhodně si tento jedinečný zážitek nenechte ujít, stojí to za to. S řádně naklepanými pozadími se posádka rozeběhla po zasněžené pláni, někteří na Sněžku, jiní do nedalekého Polska, Wohnouti bohužel museli své kroky směřovat do sálu Luční boudy, vytvořeného rozdělením restaurace na dvě části, kde se věnovali zvukové zkoušce.

Netrvalo to dlouho a všichni účastníci zájezdu zjistili, že bydlení ve stejné budově, ve které probíhá koncert, je k nezaplacení. Kdy jindy se vám poštěstí seběhnout na místo konání koncertu jen pár schodů. Žádné čekání, žádná šatna, prostě jen po večeři otřete ústa ubrouskem, zasunete židli, uděláte pár kroků a ocitnete se v komorním sálečku s nízkým stropem a nevalnou akustikou. Pokud se smíříte s nedokonalostí sálu a s nevkusností lustru nad pódiem, naskytne se vám jedinečná příležitost užít si koncert jen tak v domácí obuvi, případně i naboso.

Wohnouti na Luční boudě sáhli po playlistu, který si lepili na pódiu v rámci své podzimní Olmeca Tour a zahájili tedy oblíbeným popěvkem "Je to moje tělo, moje ruce, moje nohy, moje srdce, moje hlava, moje brada, je to všechno mý", čili oblíbeným songem "U nás na Nouzově". Hoteloví hosté nejdříve koukali trochu rozpačitě, ale v průběhu druhé "Festivalové" už většina z nich rozvlnila své boky a nadšením nešetřila. Klukům z kapely to celkem dobře šlapalo. Fakt, že se pár dní před koncertem vrátili z dovolené, se na nich zas až tolik nepodepsal, jen v několika místech měly ztuhlé prsty problém s pohybem po krku kytary.

Z dovolené na Novém Zélandu se týden před koncertem vrátil baletní mistr Omar Kvasnička (z tanečního Dua Egon), který tak na Luční mohl spolu se svým parťákem Arnoštem Vrabcem předvést skvělé taneční číslo, které bylo plné variací, jaké je možné vidět jen při sledování moderního baletu. Duo Egon v loňském roce rozhodně nelenilo: nejen že se v Číně zúčastnilo mistrovství světa netradičních tanečních kreací, ale také vydalo své první CD, které obsahuje hit s nepříliš nápaditým názvem "Hitovka".

Poté, co se koncert přehoupl do druhé poloviny, se kapele asi ze všeho nejvíc chtělo přeběhnout na stranu diváků, odebrat se společně s nimi do vedlejší místnosti k televizi a sledovat boj českých hokejistů o bronzové olympijské medaile. Vnitřní při nakonec vyhrál profesionální přístup, a tak došlo i na přídavek, který se skládal z předkrmu v podobě "Še-ve-le-ní", hlavním chodem byly Matějem Homolou tolik proklínané "Banány" a jako zákusek samozřejmě nemohly chybět příznačné "Hory". Po "Horách" už onen zmíněný běh před televizní obrazovku, rozjetá párty do časných ranních hodin (odolejte pokušení, když víte, že po akci se stačí jen vyplazit po schodech), chvilka spánku, dopolední vstávání s kocovinkou, čekání na rolbu, cesta dolů do Pece a nepříjemné zjištění, že jízda rolbou z kopce je horší zážitek než cesta do kopce.

Wohnout, Duo Egon, Luční bouda, Pec pod Sněžkou, 25.2.2006