Skupina Camael vznikla z hudebního sdružení Triny+3My, to byla prakticky stejná sestava, teď si jen změnili jméno. Vokalistkám Ivetě Kováčové, Dagmar Podkonické a Janě Procházkové už nejsíš byly Triny příliš těsné a samozřejmě také cítily potřebu znovu dostat lidové písně k lidem, proto se ocitly v tomto projektu. A buďme rádi, že tak učinily. Geniální zpěvačky s trochu profesorsky chladným, ale přitom dokonalým hlasovým projevem se totiž vydaly správnou cestou. Cestou, která jim sedí, v které máme u nás mezery a kde se ony cítí, lidově řečeno, silné v kramflecích.

První část CD otevírá "Fialka", milostná píseň ze sbírky "Moravské národní písně" Františka Sušila. Prostor dostávají především instrumentalisté v čele s Pavlem Fischerem (zakladatelem souboru Camael). V téměř devítiminutové skladbě s překrásnými přechody smyčcových nástrojů se nám ukáže hned zpočátku Camael v plné síle. Celá první čtvrtina kompaktu je, oproti zbytku, ve znamení nadprůměrně dlouhých skladeb, kteréžto pásmo se zakončí všeobecně známou juchající písní "Komáři". Druhý celek se skládá z písní slovenských. Ty jsou smutnější, zadumanější a kratší. Nicméně ve svérázném pojetí Camael opět nádherné. Nutno podotknout, že Camael si vytvářeli většinu aranží sami nebo s malou inspirací ve sbírkách. V tomto bloku čerpali z Leoše Janáčka, který se svými spolupracovníky Hynkem Bímem a Františkou Kyselkovou tyto lidové písně sesbíral u okolí Topolčan a Těrchové. V této části mi došlo, že kromě toho, že některé písně si jsou až přespříliš podobné, nemám desce Camael co vytknout. Možná by neškodil třeba experiment s nějakým hostem, který by na chvíli změnil jednotvárnost projevu. Takhle mi CD Camael hodně dlouho splývalo v jeden velký obraz. Nicméně instrumentální provedení stavící na houslích, kontrabasu a viole je perfektní, před Pavlem Fischerem klobouk dolů. Udělal kus práce a i pozorný posluchač bude mít na nějaký čas co dělat, aby poznal krásy všech ukrytých melodií a linek.

Třetí část tvoří písně romské lidové. Tedy jestli jsem to dobře pochopil, protože odborník na lidovou slovesnost rozhodně nejsem. To jsou většinou kratičké, desítky sekund trvající písně prezentované pouze zpěvem a s jen minimálním doprovodem nástrojů. Text se v nich dotýká třeba nenávisti k blízkým osobám nebo lítosti nad vlastním osudem a v neposlední řadě násilí. Předposlední opus je pak z prostředí pijáckého a celá deska končí veselým rozloučením v podobě "Zahraj mně, muziko, pěkně".

Pominu-li fakt, že nejsem odborník na téma lidové písně, musím uznat, že se mi debutový počin Camael moc líbí. Ať už je to zpracováním, nebo sebevědomým projevem všech vokalistek, tu a tam podpořeným mužským hlasem někoho z kapely. A když už nevědí jak dál, jednoduše improvizují. Pochvala patří i povedenému obalu, který tvoří papírová krabička s plastovým vnitřkem a uvnitř přední papírové strany je vložen booklet. Moc hezky udělané, mám rád podobné pokusy o originální obal. Hodnotím Camael za skvěle odvedenou práci ve studiu - parádní zvuk nahrávky - za profesionalitu, za perfektní instrumentální a pěvecké výkony a především za pěkně provedené klasické české písničky bez použití elektrického proudu. Malý škrábanec za to, že mi dlouho trvalo, než jsem si k tomu našel cestu, zjistil, v čem tkví krása tohoto CD, a začal pořádně rozpoznávat jednotlivé písně od ostatních budiž zapomenut.