Čtvrteční večer s datem devátý únor roku dva nula nula šest mi přinesl několik zvláštních náhod. Neodehrál se tedy jen můj plánovaný večerní program v pražském Paláci Akropolis, kde svou prvotinu "Underexposed" křtili kNot Photogenic. Cesta Žižkovem byla zcela v pohodě, na místo určení jsem dorazil v době, kdy ještě běžela zvukovka. Odebral jsem se tedy do klubové kavárny, kde jsem si dal jednoho lahváče z Plzně. Po avízované půl osmé to v Akropoli vypadalo nebezpečně prázdné, ale to se během hodiny a půl, co jsem čekal na zhruba hodinové vystoupení kNot Photogenic, změnilo. Časové prodlevy jsem tedy využil k brouzdání prostorem, shlédnutí výtvarné výstavy a pokecem s náhodně potkanými lidmi. Na kNot Photogenic se přišla podívat skoro kompletní sestava Tata Bojs, chyběl jen Milan Cais, a po letech jsem natrefil na dvojku Rodent a Laura Level. Po koncertě jsem si to hezky namířil přímo k domovu busem 195 a čekalo mě jedno velké překvapení. Pln dojmů z koncertu jsem v klasické karose potkal spolužáka ze školy, kterého jsem bratru neviděl plných sedm a půl roku, no panečku letí nám to. Doma jsem si ještě pustil kousek "Underexposed", abych si doladil setllist a v následném reportu nenadhodil nějaké mylné informace, posléze jsem vytuhnul jako špalek.

Ale zpět v čase, náhody jsou pěkná věc, ale předpokládám, že se očekávají zcela jiné informace než detaily toho, co jsem zažil před a po koncertě. kNot Photogenic mají venku svou první desku, ta sklidila zasloužené ovace, i když zrovna moje recenze se extrémně neblýskla; ale znáte to, nemůže být každý den posvícení. Celý prostor sálu v Paláci Akropolis byl vyzdoben hlavním nápadem z obalu desky - všude byly zavěšené papírové tašky, na kterých byla velká písmena a ta dohromady dávala jméno kapely. Pódium bylo střídmě osvětlené a po stranách byly zavěšené velké svítící "žárovky" dokreslující atmosféru večera. Technika, nástroje a zvukaři - vše bylo nastartované, ale začátek show se stále oddaloval, chyběla totiž Little Miss Late, která si po zvukovce odběhla. Tento vzniklý časový interval vyplnil DJ Tom, který posléze vklouzl do doprovodného uskupení vystupující s hlavní trojicí z kNot Photogenic. Jeho set docela monotónním způsobem proplouval prostorem a většina lidí byla ještě schována u baru nebo ve vstupním předsálí. Večer sliboval hosty, křest alba a tzv. policejní hodina se velkými kroky přibližovala.

Hodně po deváté doznělo krátké zvukové intermezzo a celá šestičlenná sestava dorazila na svá místa. Jako poslední doběhla Little Miss Late (Charlie One, pokud jsem to již nepsal) a zahlásila veselou hlášku večera ve stylu "Já jsem Little Miss Late a mám malé zpoždění". Půvabnou a stále se usmívající LML a její parťáky Borise Carloffa a MC Boba Mustarda doplnil za bicími Marek Vlček, Martin Šebestík (hrající na kytary, baskytaru a klávesy) a již zmíněný DJ Tom obstarávající gramofony. Hned první záležitost "Slighty Different BPM" publikum vzalo a odpustilo ono zpoždění. Nemohl mi však uniknout fakt, že ve slušně zaplněném Akráči bylo hodně fandů Ohm Square, potažmo Charlie One. Ta se tedy cítila jako doma, byla i celkově hodně v popředí oproti ostatním osobám na pódiu a jako vždy sršela tou neznámou aurou pohody, pozitivních vibrací a radosti. Živá rytmika dávala celému albovému materiálu zcela jiný šmrnc. Vynikly tak hlavně živě hrané nástroje a zvukové smyčky hrající z minidisku, který ovládal zvukař, a zvuky loudící DJ Tom tvořily jen takový dodatek k celku. Se skladbou "Magick" byl přivítán první host - kytarista Ol Duke A Blaggard, který hraje i na desce a podle časového údaje mého mobilu bylo zcela jasné, že ani celou desku kNot Photogenic nestihnou odehrát. Následovala dvojice "Fullmoon Boogie" a "Like Jimi Hendrix", v jejímž závěru si Bob připil na zdraví toho nesmrtelného maníka.

S kvapícím časem nebylo mezer na jakékoliv odbočení a jeden song střídal druhý. Výrazně hitová "Up To U" byla předvojem následného vrcholu, kdy se na pódium přiřítil druhý host. Nebyl jím nikdo jiný než MC Ri-Ra z Adrian Sherwood Soundsystem, který si společně s Bobem střihl "King Kong Beatz". Bylo jasné, že Bob si není tolik jistý na pódiu jako právě LML nebo MC Ri-Ra, ale dal do toho vše, co šlo - přeci jen, byl to první živák. Malé uklidnění rozdováděných vod přineslo sólo pro LML "Sweet Life (She Said)", po kterém přišel na řadu křest stále omílané placky. Bez žádných speciálních hostů, jen krátké poděkování a všude stříkající šampaňské na cédéčku a v publiku. V tento moment už bylo po desáté a kapela měla dávno přestat hrát. Tak trochu v chaosu a na rozloučenou se rozezněla "My Name Is", po které se to všichni chystali zabalit. Publikum bylo rázně proti a nechtělo své nové miláčky pustit, vždyť hráli tak krátce. kNot Photogenic tedy na své triko vzali hluk po desáté a ještě přidali "Da Shame", do které znovu zaskřehotal i MC Ri-Ra. Dozněl poslední takt a rozsvítila se hlavní světla a už to doopravdy vypadalo na úplný konec, část publika se vydala již k odchodu a i zvukař začal balit. Část fandů se ale stále domáhala přídavku a i sama Little Miss Late naznačila, že mají v zásobě ještě dva songy. Došlo však už jen na jeden, před ním se s určitou úplatou v podobě sladkého lízátka Charlie One domáhala zdvižených rukou a většího aplausu. Konec večera byl doopravdy chaotický, ani zvukař song "Feel Da Rhythm" nečekal a musel se ohánět, aby to vše zvládl, protože LML přestal fungovat i mikrofon.

kNot Photogenic jsou povedená banda, která vše dělá s velkou zábavou. Jen škoda, že křtící večer byl ponořen do skluzu a závěrečného chaosu, kdy se vše dohánělo. Je jasné, že když máte venku jedno cédéčko, nedá se očekávat dvouhodinový koncert, ale mohlo to být pojaté jinak. Přesto si myslím, že kNot Photogenic mají v sobě příslib a naději do budoucna a že nás ještě překvapí. Mají k tomu jasné předpoklady (vydařená "Underexposed" je důkazem) a znamenitou leaderku v podobě Charlie One. Hudební zážitek to byl pozitivní, ještě teď si broukám "Up To U".

kNot Photogenic, Palác Akropolis, Praha, 9.2.2006

Fotogalerie: