Klíče od oslavy elektronického industriálu navráceny

01.02.2006 19:40 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Die Krupps po devíti letech opět navštívili Prahu. Návštěva to však nebyla jen tak obyčejná, protože tahle legenda prožívá své dvacáté páté výročí, a to už je třeba pořádně oslavit. Aby toho večera nebyli na pódiu osamoceni, publikum jim pomohli rozpumpovat Egotrip a Depressive Disorder. A jak to bylo dál? Čtěte v našem dnešním reportu.
Die Krupps, Abaton, 30.1.2006, small 1
© Silvie Nováková / letmo.net
Pražský Abaton je takový divný prostor - je docela zašitý bokem, což má své výhody, především imunitu vůči tzv. policejní hodině. Ale nejenom v těchto třeskutých mrazech je skoro odvážný čin se tam dostat, pak je potřeba zapít to pořádně velkým grogem s extra panákem rumu navíc. Pondělní večer zde patřil hutným kytarovým a elektronickým odvarům, které nárazově zacloumaly hlukovou vlnou. Pětadvacáté výročí od založení zde slavili němečtí Die Krupps a role předskokanů se ujali pražští Egotrip a z Brna dorazivší Depressive Disorder, kterým se toho dne lepila smůla na paty, jako kdyby byl pátek třináctého. Vše začalo se zpožděním, ale to hlavně díky průtahům zvukovky Die Krupps. Nervózně vystávající publikum bylo puštěno dovnitř zhruba patnáct minut po oficiálním začátku, takže ti, kteří tam stáli už od sedmé, byli pěkně nakrknutí a promrzlí až na kost. Při vpuštění došlo i na malý incident mezi velmi nevrlou ochrankou (v takové zimě, kterou vstupní hala Abatonu nabízí, se ani nedivím) a člověkem, jenž si pustil hubu na špacír a vynadal ochrance, která v tomto zpoždění byla zcela nevinně. Ale to byl jen menší škrábanec na kráse tohoto industriálního večera.

Egotrip, Abaton, 30.12006, small 1
© Silvie Nováková / letmo.net
V útrobách Abatonu se to rychle zaplnilo, i když Egotrip ještě finišovali se zvukovou zkouškou. Zhruba deset minut před devátou se rozezněla jejich první pecka - "Waiting For The Sunrise", která ač měla slušný drive, ztuhlé publikum ještě nerozhýbala. Jejich velmi dobře promáknutý crossover byl zcela protipólovým ražením proti tomu, co se dělo po tomto setu. Došlo na již prověřené tracky, které měly úspěch i na společném turné Egotripu s finskými Waltari. "My Perfection", "World In Motion" nebo "Black And White" zabraly i u publika, poslední zmíněná možná i díky dvěma tanečnicím. Ty se svůdně roztancovaly, což u mužské části publika zabralo. V "Black And White" navíc byly obléknuté do černé a bílé a zatraceně jim to slušelo. Jako ochutnávku z chystané březnové novinky "Distance Unlimited" zazněla titulní záležitost. Největší perlu si však Egotrip nechali na úplný závěr, nejprve jsem byl v šoku, ale pak jsem si podupával do rytmu. Zpěvák Jiří Fojtík se skoro vyznal z lásky k písni "It's Alright" od britské čtyřky East 17, kterou odehráli po svém - hutné kytarové riffy rozhodně neměly volnou zábavu a kmitaly o sto šest. Přišlo mi, že se v této hitovce i Jirka poprvé více hlasově odvázal a dal do toho mnohem více energie.

Depressive Disorder, Abaton, 30.1.2006, small 1
© Silvie Nováková / letmo.net
Po výměně nástrojů a nezbytném dozvučení aparátu se blížil čas vyhrazený pro Depressive Disorder, kteří sbírají vavříny za svou desku "Ultima Ratio", ta se stala i nosným pilířem jejich minut slávy v Abatonu. Došlo i na jednu novinku z chystané placky "In Depth" a na překvapení v podobě utajovaného hosta. Nejprve tu však bylo klasické "Intro", které je již nedílnou součástí jejich vystoupení. Publikum tento set s každým odehraným kusem více a více vřele přijímalo. Jejich sound se stal svým způsobem i spojovacím článkem k vystoupení Die Krupps. Nechyběla dnes již skoro klasika "Silent Killer" nebo skladby "False Regret", "Genocide" či "Total Chaos". Ale moment překvapení si Patrik Lev a Radim Čáp nechali skoro na konec. Na pódium totiž pozvali kytaristu Oldu "Olase" Hladkého ze skupiny Rhodian, který svým kytarovým umem pozměnil výsledný hudebně elektrizující opar. Do trojice skladeb "Near To Death", "Blasted" a "TV - Freak" (z chystané "In Depth") dotvořil zajímavou clonu kytarových zvuků. Hlavně prostřední "Blasted" dokonale rozhýbala publikum a ač se jednalo o prvotní experiment - pokus, výsledek stál za to a může být pro samotné Depressive Disorder určitým vývojovým směrováním. Kolega Ondřej Michal mi během koncertu řekl, že díky tomuto setu pochopil, že musí souhlasit s faktem, že EBM scéna je asi doopravdy mrtvá. S tímto názorem nemám ale příliš velké souznění a právě díky tomuto mixu a slučování s jinými žánry může tento undergroundový svět najít novou cestu dál.

Die Krupps, Abaton, 30.1.2006, small 4
© Silvie Nováková / letmo.net
To už se ale pomalu začala blížit jedenáctá hodina a fanouškové Die Krupps byli už hodně nedočkaví a nažhavení. Určitým žhavidlem byl i fakt, že pódium bylo zahaleno do černého hávu, kterému vévodila loga hlásající ono slavné pětadvacáté výročí Die Krupps. V posledních minutách příprav byla ještě na scénu dotáhnuta svařována konstrukce s železnými trubkami a dolaďovaly se detaily. S úvodními takty "High Tech - Low Life" celý Abaton mohutně ožil. Malý sál byl hodně napěchovaný a u pódia se hnedle roztopil fanouškovský kotel, který Die Krupps rozhodně potěšil. Hned tento úvodní part ukázal, v čem je zakopaný pes jejich popularity. Dokonale spojují elektroniku s industrialem a aby toho nebylo málo, našli zalíbení v metalu. Tahle kombinace je smrtelně živelná a dokonale pohltí. Dalším razantnějším trackem byla "Germaniac", v té poprvé leader Jürgen Engler využil oné trubkové konstrukce a z ní vymlácené zvuky tříštivě uhazovaly do ušních bubínků. Die Krupps prolétli napříč svou dráhou od ranných začátků v podobě "Volle Kraft Voraus" nebo pecky "Goldfinger" do současnosti. Z novější tvorby připomenuli placku "III - Oddysey Of The Mind", z které zazněla titulní věc a velmi povedená "Alive". Naopak z blízké reality to byla skladba "Der Amboss", věnovaná pěti miliónům nezaměstnaných v Německu, a nebo nová verze skladby "Wahre Arbeit, Wahrer Lohn", na které spolupracovalo i holčičí duo Client. Je jasné, že došlo i na klasiky největší v podobě "Metal Machine Music" nebo v přídavcích odehrané "Fatherland", "Bloodsuckers" a "To The Hilt". Die Krupps jasně naznačili, že ještě nechtějí zapadnout do starého železa, soudím tak podle ohlasů publika, a že mají hodně sil po letech dokončit snad i novou desku.

Pokud se tedy promine skoro hodinový skluz a to, že organizátoři zpětně třeba řeší nevrácené klíče od hotelového pokoje, jednalo se o vydařený večírek. Každá kapela předvedla svůj vlastní svět, ve kterém brousí své hudební aktivity. Někdo tíhne více ke kytarám, někdo k elektronice a vítězně se tvářil ten, kdo toto vše sloučil dohromady. Egotrip nezklamali, Depressive Disorder se s každým koncertem posunují dál a vítězi toho večera byli Die Krupps, kteří si dokonale užili svou narozeninovou party. Myslím si, že každý návštěvník si domů spokojeně odnesl kousek svého industriálního zážitku.

Die Krupps, Depressive Disorder, Egotrip, Abaton, Praha, 30.1.2006

Fotogalerie:

Egotrip, Abaton, 30.1.2006, small 2
© Silvie Nováková / letmo.net

Depressive Disorder, Abaton, 30.1.2006, small 2
© Silvie Nováková / letmo.net

Die Krupps, Abaton, 30.1.2006, small 2
© Silvie Nováková / letmo.net

Die Krupps, Abaton, 30.1.2006, small 3
© Silvie Nováková / letmo.net


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY