"Proč děláte těm zatracenejm křesťanum ještě reklamu?" takhle nějak zněla jedna z připomínek nespokojeného čtenáře pod článkem o nové desce P.O.D. "Testify". Co k tomu dodat? Snad jen že trocha tolerance a nadhledu neuškodí, dost možná by tentýž verbální svalnatec slintal blahem, kdyby na tomtéž místě stáli Rage Against The Machine a musicserver upozorňoval na novinku štvavých levičáků. Ale vem to čert, P.O.D. stejně jako před nimi Creed budou kvůli mystikou a náboženstvím prodchnutým textům vždycky otloukánci. Sám do kostela nechodím, v neděli radši spím, ale když někdo promlouvá z repráků o Ježíšovi, o světle na konci tunelu, o lásce k bližnímu, vůbec mi to nevadí.

Moje výtky k P.O.D. byly v minulosti čistě hudebního rázu. Jak na "Satellite", tak na "Payable On Death" jsem bojoval se zoufale nevyrovnanou kvalitou materiálu, skupina se až příliš inspirovala sama sebou, nedokázala vždy přijít se zajímavou melodií, Sonnyho rap čpěl jednotvárností stejně jako pisklavé kytarové riffy. Až nyní se trefili do černého, teprve novinka "Testify" je deskou, která odpovídá relativnímu věhlasu této čtveřice. Konečně natočili album, jež si s chutí poslechnu od začátku do konce, aniž bych přeskakoval písničky v touze dosáhnout v záplavě šedi těch několika světlých výjimek.

P.O.D. neudělali oproti minulosti žádný zásadní obrat, pořád se vezou na rap-metalové káře, za kterou vzduchem plave černoprdelnický hábit. Chybí jim sice bílé límečky, ale lekcemi katechismu nadále nešetří. Nebojte se ale katolické agitace, církevní propagandy ani inkvizičního láteření; přítomnost Nejvyššího akorát z "Testify" sálá jako z dřívějších nahrávek. V čem je ovšem čtvrtá velká deska P.O.D. jiná, je dotaženost, cit pro detail, konzistence. Ať mluvíme o úvodní reggae nasáklou "Roots In Stereo" s hostujícím Matisyahuem, druhé klubové odrhovačce "Lights Out", fantastickém mixu temného hip hopu s litanickým popem "On The Grind", kde kralují veteráni z Boo-Yaa T.R.I.B.E. (to je, mimochodem, suverénně nejlepší track alba, jasný hit), nebo hymnické "This Time", jsou to všechno výtečné pecky, které jsou navíc podloženy nadprůměrným zbytkem.

Ani tentokrát se P.O.D. nevyhnuli troše toho sebevykrádání, týká se to především prvního singlu "Goodbye For Now", jenž až příliš evokuje někdejší hit "Youth Of A Nation", jen ty kytary v něm chybějí. Jinak ale kapela zapracovala, Sonny si vzpomněl, že občas může i zpívat, což dříve spíše ignoroval. Za tuhle kolekci si P.O.D. zkrátka zaslouží úspěch, zaslouží si vyskočit vysoko v žebříčku Billboardu (což se nepochybně stane), zaslouží si trochu té vrtkavé slávy, která nemá s Bohem skoro nic společného. "Testify" je konečně vyrovnaná nahrávka, jakési svědectví o kvalitách mužíků, jejichž duše jsou splatné po smrti. Svědectví o tom, že jejich životy mají cenu i v očistci. Minimálně pro další smrtelníky.