Jen co si to prosvištíte svižným otvírákem "Let The Mystery Be", chytnete ji za slovo. "Life is just a roller coaster," tvrdí vám ta banda bezelstně a vy s ní buďto souhlasíte, nebo naopak. A od toho se pak odvine, zda přijmete, nebo nepřijmete její písně. Pokud se rádi vozíte nahoru a dolů, pořád dokolečka, do zblbnutí, jste její. Incognito vás naloží do pohodlného vozíčku a cloumají s vámi sem a tam, tam a támhle, prudce do zatáček, po rovince vyklidní a pak zase pěkně zhurta. Tu dráhu postavili poctivě, terén navrhli rafinovaně a nikde jim nic nevrže, takže si to užijete. Nesmí vám ale vadit, že je to pořád dokola.

Ten vláček vás zaveze až do zlatých let osmdesátých. Profrčíte prostředím hermeticky uzavřeným vůči jakýmkoli známkám současnosti, takže vaši hlavu co nevidět ozdobí epesní účes a váš oděv zazáří ještě epesnějšími barvami. A najednou jste tam. Punkáči mobilizují, skinheads mobilizují, AIDS taktéž mobilizuje, Saddám má mnohé před sebou. Komanči toho mají před sebou o něco méně, protože už se na ně (naštěstí) chystá Reagan, a na toho zas (bohužel) Alzheimer. Vám je to ale všechno u vašeho epesního zadku, vždyť všude kolem voní kvítí a hraje - soul, funk, acid jazz. Značně uhlazený, vycizelovaný, přesto věrný době jako všechno kolem.

A právě v tom je největší a možná jediná přednost této pouťové atrakce. Chcete-li vyjížďku ve stylu retro, nezklame vás. Má letitou tradici a její šéf, "Bluey" Maunick disponuje do puntíku promakaným know-how. Je profík každým coulem, stejně jako je profesionální tým, jenž kolem sebe soustřeďuje, čili v nich máte jistou jistotu. Ovšem stejně jako po čase omrzí jezdit na labutích, autodromu či skrz domečky hrůzy, přestávají po několika projížďkách bavit i vozíčky Incognito.