Jsou kapely, které toho vlastně ani moc neumějí, ale náhodou si jich někdo někde všimne a chytrými mediálními tahy z nich udělá hvězdy. A pak jsou kapely, které toho umějí víc než dost, ale sláva nebo aspoň známost se ne a ne dostavit. Do té druhé množiny batří brněnská parta Svítání. Od svého vzniku v roce 1997 ušli notný kus cesty. Na té cestě třeba zjistili, že když jde o prachy, není Samson Lenk vůbec tak vtipný a vstřícný jako ve studiu u Haliny, že když jde o vydání cédéčka, nejsou ani nahrávací společnosti tak milé a vstřícné a že nejlepší je v takových chvílích spolehnout se sami na sebe a makat na vlastní pěst.

Dvě holky a tři kluci se tak spoléhali a spoléhali a makali a makali, až z toho vzniklo album "Quo vadis, Angelina?". Kapela o něm mluví jako o tom, co "je teprve teď to ono." A propos, čtenář žádající škatulí vlastně pořád neví, co za styl od Svítání čekat. Oni sami to vyřešili vtipně a k logu svého jména lípli ještě dodatek "Original Czech Music". Kdo jde hladově po překladu slova original, zjistí, že původní je hudba Svítání takřka stoprocentně, originální už méně. Jiří Fadrný, vůdčí osobnost skupiny, se i těmto detektivním sklonům snaží předejít a v bookletu vysvětluje: "OCM je setkání cimbálu s elektrickou kytarou, violoncella s bicími," čili nic, co by v obdobách nevznikalo v každém druhém městě, kde chce parta lidí založit kapelu, kde bude hrát každý na to, co prostě má doma. Dosti však ironie, nutno uznat, že tohleto složení zase tak obvyklé taky není.

"Quo vadis, Angelina?" má svá je fajn a svá je škoda. Mnohdy jdou obě ruku v ruce. Třeba jako že je fajn, že se skupině povedlo převést své pocity na cédéčko tak, jak chtěli, ale je škoda, že nad nimi nestál někdo třetí, kdo by usměrnil jejich košaté aranže. Jinými slovy je fajn, že Fadrný je schopný změnit během jedné písně třikrát rytmus a náladu, ale je škoda, že posluchač tyhle změny nemusí být schopný vydýchat. Dalšími slovy je fajn, že Fadrný umí napsat celý muzikál, ale je škoda, že si radši nepočkal na příležitost, kdy by mohl vydat album jen s ním a ne na tohle dát čtyři písně, které posluchači dají jen hrubý základ představy o celku. Ještě jinak: Je fajn, že je kapela schopná zahrát swing, latinskoamerické rytmy, vokální folk, lidovku i Montyho "Čardáš", je ale škoda, že to tím pádem jejich desku staví do pozice směsi, která působí snad až příliš pestře. Je fajn, že Svítání mají civilní vokál Kláry Jelínkové. Je fajn, že jim v jedné skladbě hostoval Karel Holas z Čechomoru nebo David Velčovský od Redla, kapele to může jen pomoct. Je škoda, že mistr zvuku ve studiu dopustil, aby basa zněla jako MIDI ze stařičké čtyřiosmšestky se zvukovkou nesoucí zkratku SB16. Je škoda, že Fadrný jako zpěvák přeceňuje své možnosti a ve výškách jeho přiškrcený hlas nezní vůbec příjemně.

Takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho. Některá fakta ale Svítání odpárat nelze. Třeba ten, že Jiří Fadrný je neskutečně talentovaným skladatelem schopným napsat písně v mnoha žánrech (závěrečnou "Swingujte pánové" v tomto směru překoná jen máloco, a to jde o bonus). Nebo ten, že spojení vokálů všech členů v jeden celek se vyznačuje obrovskou silou. A koneckonců i ten, že deska "Quo vadis, Angelina?" může být chápána jako jakýsi Rough Guide po všech koutech tvorby téhle pětky. Milá deska, na níž si každý může najít to svoje. Může se najít i někdo, kdo si ji rád poslechne celou od začátku do konce. Oddělit od sebe všechna je fajn a je škoda, všechna druhá zahodit a bude deska, která zavře rypáček růžový i tomu Samsonovi.

CD k recenzi poskytla skupina Svítání.

Album: Svítání - Quo vadis, Angelina?
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 50:10
Skladby: Rožnov, Víc přání, Kleopatra, Quo vadis, Angelina? (z muzikálu Corrida), Muzikanti, Tři mládenci, Juan a Magdaléna (z muzikálu Corrida), Čardáš, Venuše, Corrida (z muzikálu Corrida), Vypadni ven! (z muzikálu Corrida), Persepolská poušť, Zbojnická halena, Swingujte pánové - bonus